5 C 280/2021-31 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne [datum] se společností [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) prostřednictvím webových stránek původního věřitele smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpala převodem na svůj bankovní účet úvěr ve výši [částka]. Úvěr měl být splacen spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] do [datum]. Úvěruschopnost žalované původní věřitel prověřil na základě lustrace ve veřejně dostupných databázích. Žalovaná však své povinnosti ze smlouvy nesplnila, jelikož do sjednané doby splatnosti částku, k jejímuž plnění se zavázala, neuhradila. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení bylo žalované oznámeno. Na dlužnou částku doposud nebylo ničeho uhrazeno, a to ani přes předžalobní upomínku. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu spotřebitelského úvěru, se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. 2. Žalovaná k věci prostřednictvím svého opatrovníka uvedla, že dluh byl již v plné výši (včetně zákonného úroku z prodlení a nákladů řízení) k vydanému elektronickému platebnímu rozkazu uhrazen. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] soud zjistil, že dne [datum] byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena smlouva, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka] Celkem se zavázala vrátit [částka] do [datum]. Roční úroková sazba činila 40 %. Výpisem z účtu bylo prokázáno, že žalované byla dne [datum] původním věřitelem zaslána na její bankovní účet částka [částka]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], vč. přílohy a oznámení o postoupení soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni; postoupení pohledávky žalobkyni bylo žalované oznámeno. Předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 20. 7. 2020, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], a listiny o jmenování opatrovníka soud zjistil, že žalovaná byla omezena ve svéprávnosti na dobu 5 let od právní moci tohoto rozsudku, a to mj. tak, že není způsobilá nakládat s majetkem, jehož cena přesahuje částku [částka] týdně, právně jednat ve věcech písemných smluv, smluv o půjčce, úvěru a obdobných, jejichž výše přesahuje částku [částka]. Opatrovníkem žalované byl jmenován [příjmení] [příjmení], [datum narození], trvale bytem [adresa žalované], fakticky bytem [adresa]. K omezení svéprávnosti žalované tedy došlo až po uzavření předmětné úvěrové smlouvy. 4. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně žádné důkazy nedoložila. Rovněž k tvrzení, že žalovaná dluh již uhradila, nebyly doloženy žádné důkazy. 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. 15. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru, kterou žalovaná měla sjednat dne [datum] se společností [právnická osoba], je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, ale zároveň v žalobě ani netvrdila, že by při uzavírání výše uvedené smlouvy o úvěru byla úvěruschopnost žalované zkoumána a k jakým konkrétním zjištěním ohledně této otázky u žalované původní věřitel dospěl. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Prostý gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno:„ (s ) tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení princ