6 C 321/2021 — Okresní soud v Benešově

Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný cestoval dne [datum] dopravním prostředkem – metrem linkou C a dne [datum] dopravním prostředkem – metrem linkou C veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Při provedené přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné, proto byl ve všech případech na místě vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému ve výši [částka] (tj. smluvní pokuty). Pohledávka se stala splatnou v den provedení přepravní kontroly. Na výzvu k úhradě dlužné částky žalovaný nereagoval. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] [číslo] vzal za prokázané, že žalovaný, který se prokázal občanským průkazem [číslo] na jméno [celé jméno žalovaného], [datum narození], se na výzvu pověřené osoby dopravce dne [datum] v [údaj o čase] hodin, metro [anonymizována dvě slova], stanice [anonymizováno] a dne [datum] v 9:54 hodin, metro linka C, stanice I. P. [obec], neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil uloženou přirážku, příp. jízdné, na místě, byl povinen částky zaplatit následně v doplatkové pokladně žalobkyně, popř. jím pověřeného subjektu, což neučinil. Na základě předžalobní upomínky ze dne [datum] mu byla stanovena k úhradě dlužných částek lhůta 7 dnů od doručení upomínky, na kterou však žalovaný nereagoval. Dále byl proveden důkaz smluvními přepravními podmínkami a tarifem PID. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle § 2550 o.z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 3 odst. 2 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu je přepravní smlouva uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Podle §18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Z §18a odst. 3 téhož zákona plyne, že výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Ze čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek PID plyne, že cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku [částka]; při zaplacení na místě nebo v doplatkové pokladně [anonymizováno] podniku hl. m. [právnická osoba], popř. v doplatkové pokladně subjektu, který na základě pověření provedl přepravní kontrolu, nejdříve následující pracovní den od [číslo] h, nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky se přirážka snižuje na [částka]. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], [číslo] Sb. má přirážka k jízdnému charakter smluvní pokuty. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byly dne [datum] a [datum] konkludentně uzavřeny smlouvy o přepravě, a to tím, že žalovaný nastoupil do prostředku hromadné dopravy provozovaného žalobkyní. Žalovaný však porušil přepravní podmínky, jelikož se při přepravní kontrole na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že tuto částku neuhradil na místě ani v doplatkové pokladně, představuje částka [částka] (2 x [částka] jízdné, 2 x [částka] přirážka) dluh žalovaného vůči žalobkyni a soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že jejich náhradu přiznal procesně plně úspěšné žalobkyni a uložil žalovanému uhradit žalobkyni částku [částka]. Tato částka sestává ze soudního poplatku ve výši [částka], a dále z odměny advokáta ve výši [částka] za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) ve spojení s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden úkon činí částku [částka]. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 3 úkony ve výši [částka] za každý úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem [částka]. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobkyně dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši [částka].