8 C 144/2021-26 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobcem smlouvu k službě [anonymizováno] účet. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně je podnikající právnickou osobou, která poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavazuje uhradit e-shopům kupní cenu za zákazníka a ten se v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, zavazuje zaplatit žalobci kupní cenu. Žalovaná zároveň využila i služby„ [anonymizováno] Karta“ (dále jen„ Karta“), kterou si žalovaná objednala prostřednictvím [anonymizováno] Účtu (dále jen„ Účet“) za podmínek daných obchodními podmínkami [anonymizováno] Karta. Na základě Smlouvy o nákupním účtu byla žalované zřízena služba [anonymizováno] nákupní účet, přičemž dle čl. 1 Smlouvy činil limit odložených plateb žalované až [částka]. Žalovaná využila služeb v celkové výši [částka]. Žalovaná se zavázala uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po čtrnáctidenní lhůtě ponechá. Celková dlužná částka tak představuje [částka] s příslušenstvím, když žalovaná dle vyúčtování uhradila celkem [částka]. 2. Žalovaná se k ústnímu jednání nedostavila, k věci se nijak nevyjádřila. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] elektronickými prostředky sjednána smlouva označená jako smlouva k službě [anonymizováno] účet, na jejímž základě byl žalované zpřístupněn finanční limit. Žalovaná byla oprávněna platit za zboží a služby prostřednictvím [anonymizováno] účtu do výše sjednaného finančního limitu a současně povinna řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Za vedení [anonymizováno] účtu byl žalované účtován poplatek (ze smlouvy k službě [anonymizováno] účet, ze všeobecných obchodních podmínek, z kopie občanského průkazu). Žalovaná vyčerpala částku [částka], přičemž na úhradu zaslala celkem [částka] (z měsíčního vyúčtování). Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou (z výzvy k plnění a dokladu o odeslání). 4. Žalobce byl poučen dle § 118a) o.s.ř., že je povinen doplnit tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované a k tomu označit důkazy. V případě, že tyto důkazy dle poučení neoznačí, může to mít za následek neunesení důkazního břemene. Soud rovněž žalobkyni poučil o možnosti absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a jiného právního posouzení věci v rámci bezdůvodného obohacení. Po tomto poučení neměla žalobkyně žádné návrhy na doplnění dokazování. 5. Na základě takto zjištěných skutečností ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že žalobykně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Na základě smlouvy, která je spotřebitelskou úvěrovou smlouvou, poskytla žalobkyně žalované částku [částka], přičemž žalovaná jí dosud uhradila [částka]. 6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou, je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá mimo jiné o nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], dle něhož se jedná požadavek, na němž je nutné bez výhrady trvat s tím, že je nerozhodné, zda je stanoven v právním předpise či nikoliv. Prostý gramatický výklad dovozující pouhou relativní neplatnost uzavřené smlouvy by znamenal jednak popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak by vedl k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě. To ovšem nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. Uvedené přitom potvrzuje i důvodová zpráva k ZoSÚ, v níž je v souvislosti s úpravou posuzování úvěruschopnosti uvedeno:„ (s ) tanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení úvěruschopnosti napovídá, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet.“ Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citované důvodové zprávě, smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. Tyto celospolečenské souvislosti negativních sociálních důsledků předlužení spotřebitele s (prevenční) povinností posouzení úvěruschopnosti byly zmiňovány i ve shora citované judikatuře. V uvedené právní úpravě se proto projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky (§ 588 o. z.) (ke všemu uvedenému srov. rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum], věc C [číslo]). 12. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalobkyně žalované částku [částka], přičemž žalovaná jí dosud uhradila [částka] a bezdůvodné obohacení tak bylo vyčísleno částkou [částka], a proto soud uložil žalované povinnost uvedenou částku žalobkyni uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně