8 C 212/2021-14 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru ve výši [částka] (skládající se z půjčené částky [částka] a souhrnného poplatku [částka]), který se žalovaný zavázal splatit v pravidelných týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný splácel sjednané splátky nepravidelně, s tím, že uhradil pouze [částka]. 2. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet, a to zjištěním majetkových a osobních poměrů žalovaného. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, v insolvenčním rejstříku a ověřila rodné číslo žalovaného dálkovým systémem společnosti [právnická osoba] Dále žalobkyně telefonicky ověřila zaměstnání žalovaného, zkontrolovala platební historii žalovaného u žalobkyně a vyhodnotila aktuální finanční situaci žalovaného dle vyplněných podkladů (čestné prohlášení žalovaného o výši závazků), dle lokality žalovaného a zkontrolovala předložené dokumenty zaškrtnuté externím zprostředkovatelem v kartě klienta. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. 4. Z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit společně s úroky v celkové částce [částka], poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] v 60 pravidelných týdenních splátkách po [částka] s tím, že první splátka měla být uhrazena dne [datum] a každá další 7 dní po splatnosti předchozí splátky. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku [částka] v hotovosti od žalobkyně převzal (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). V evidenční kartě klienta je zaškrtnuto, že žalovaný má učňovské vzdělání, žije v rodinném domě, je svobodný, nevlastní nemovitost ani auto, nebyl trestně stíhán a v minulosti neměl úvěr u žalobkyně. Dále je uvedeno, že žalovaný je zaměstnán jako dělník na lince u společnosti [právnická osoba] s měsíčním příjmem ve výši [částka]. Jako výdaje žalovaného jsou uvedeny výdaje na bydlení [částka], životní minimum ve výši [částka] a další výdaje ve výši [částka] měsíčně. Žalobkyně proto vycházela z volných zdrojů na splácení poskytnutého úvěru ve výši [částka] (z evidenční karty klienta). Žalovaný na poskytnutou půjčku uhradil dle tvrzení žalobkyně splátky v souhrnné výši [částka] (dle tvrzení žalobkyně a dle informací o smlouvě: [číslo]). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu (z předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání). 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Pokud žalobkyně doložila evidenční kartu klienta vyplněnou žalovaným o jeho příjmech a výdajích, pak soud má za to, že žalobkyně údaje uváděné žalovaným řádně neprověřila, kdy sice ze zaškrtaných políček plyne, že měla k dispozici výplatní pásky, potvrzení o příjmu a výpis z účtu žalovaného, nicméně tyto doklady jako důkaz soudu nepředložila. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by ověřovala faktické výdaje žalovaného např. výpisem z účtu. Dle údajů v evidenční kartě činily volné zdroje ke splácení úvěru částku [částka]. Pokud se žalovaný zavázal splácet žalobkyni týdně částku [částka], tedy měsíčně [částka], je zřejmé, že žalovaný nemá žádnou finanční rezervu a je proto nutné bezpodmínečně trvat na řádném zkoumání a ověření jeho příjmů a výdajů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem. V souzené věci lze tak uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (alespoň při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. 17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat