8 C 287/2021-16 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Zaplo“) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se úvěr zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši [částka] nejpozději dne [datum]. Žalovaná úvěr řádně a včas neuhradila, čímž jí vznikla povinnost zaplatit [anonymizováno] sjednanou smluvní pokutu, žalobcem požadovanou ve výši [částka], paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, žalobcem požadovanou ve výši [částka] a úroky z prodlení. Na poskytnutý úvěr žalovaná neuhradila žádnou částku. Pohledávku za žalovanou postoupila [právnická osoba] na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno. Po postoupení pohledávky žalobci vznikly další náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], jejichž úhradu touto žalobou taktéž požaduje. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou, na kterou však nereagovala. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Smlouvou o úvěru, obchodními podmínkami, smlouvou o postoupení pohledávek spolu se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení včetně dokladu o odeslání, výzvami k zaplacení, výpisem úkonů mimosoudního vymáhání a předžalobní upomínkou včetně dokladu o odeslání soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] uzavřela [právnická osoba] s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši [částka] nejpozději dne [datum]. Převzetím částky [částka] v hotovosti žalovaná stvrdila podpisem smlouvy o úvěru. V případě porušení povinnosti zaplatit jakoukoliv část závazku podle smlouvy řádně a včas byla žalovaná povinna zaplatit [anonymizováno] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, dále úrok z prodlení a poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku. Žalovaná úvěr ve sjednané době splatnosti řádně neuhradila, když na poskytnutý úvěr neuhradila žádnou platbu. Pohledávka [anonymizováno] za žalovanou byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a na ní navazující dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobci a žalované bylo postoupení písemně oznámeno. Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k úhradě dluhu, žalovaná však nereagovala. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, když žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti žalované v žalobě nic konkrétního netvrdil, a ani k této otázce neoznačil žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě, jakých podkladů úvěruschopnost žalobce zkoumal a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem. 17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samot