8 C 339/2020-19 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 8. 2020 domáhala zaplacení pohledávky ve výši 12 605 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděla, že mezi její právní předchůdkyní, [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], sídlem [adresa], [anonymizováno] [číslo], [země], (dále jen„ [příjmení] [příjmení]“) a žalovanou byla dne 16. 9. 2019 uzavřena smlouva o [anonymizováno] úvěru, na základě které poskytl věřitel žalované úvěr ve výši 12 605 Kč, který se žalovaná zavázala splatit nejpozději dne 16. 12. 2019. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala, avšak po uvedeném datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, pohledávka trvá ve výši 12 605 Kč. Pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2020, na kterou však nereagovala. 2. Žalobkyně dále uvedla, že [příjmení] [příjmení] prověřila schopnost žalované úvěr splácet, a to výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a lustrací žalované z veřejně dostupných databází. Jakým konkrétním způsobem tak učinila, neuvedla a žádné důkazy k tvrzení nedoložila. 3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Mezi [příjmení] [příjmení] a žalovanou byla dne 16. 9. 2019 uzavřena smlouva o [anonymizováno] úvěru, na základě které se [příjmení] [příjmení] zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše sjednaného úvěrového limitu 80 000 Kč. Žalovaná se čerpaný úvěr spolu s úrokem ve výši 10,50 % měsíčně zavázala splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru a úroků nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší (ze smlouvy o úvěru). Žalovaná úvěr čerpala ve výši 10 000 Kč dne 16. 9. 2019 (z platebních informací a evidenčního listu žalobkyně). Žalovaná dle tvrzení žalobkyně nezaplatila na úhradu poskytnutého úvěru ničeho, ačkoli tak měla učinit ve lhůtě do 16. 12. 2019. [příjmení] [příjmení] jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně bylo žalované zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání). 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o [anonymizováno] úvěru ze dne 16. 9. 2019 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalované ověřila, ale ke svému tvrzení žádné důkazy nedoložila. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř., tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem. 18. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece