8 C 361/2020-65 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou ze dne 14. 12. 2020 na žalované domáhal zaplacení částky 28 778 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 25. 3. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s efektivní úrokovou sazbou 138,21 % v pravidelných splátkách po 2 117 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost splácet, když uhradila pouze 10 splátek v souhrnné výši 21 170 Kč a věřitel proto přistoupil k zesplatnění dluhu. Žalobce požadoval uhradit novou dlužnou jistinu ve výši 26 321,25 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění), dále smluvní pokutu ve výši 499 Kč a ve výši 1 158,08 Kč, úhradu nákladů vzniklých s prodlením ve výši 800 Kč a dále úrok ve výši 90,01 % p.a. z částky 21 580 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Ohledně úvěruschopnosti žalobce pouze obecně uvedl, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích [příjmení] a [anonymizováno], bylo zjištěno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. 4. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne 25. 3. 2019 uzavřel žalobce se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč (ze smlouvy o úvěru a dokladu o vyplacení). Úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem v pravidelných měsíčních splátkách po 2 117 Kč, celkem se žalovaná zavázala zaplatit 63 510 Kč. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu a poplatky spojené s prodlením (z předsmluvních informací, smlouvy, oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře). Při uzavírání smlouvy měl žalobce k dispozici náhled elektronického bankovnictví žalované, ze kterého bylo zjištěno, že dne 6. 2. 2019 obdržela žalovaná od [právnická osoba] částku 13 526 Kč a potvrzení zaměstnavatele ze dne 21. 3. 2019, ze kterého bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána u [právnická osoba] na dobu určitou do 30. 4. 2019 jako prodavačka a její průměrný měsíční příjem za poslední 3 měsíce činil 12 122 Kč. V listině označené jako„ hodnocení klienta“, která je podepsána žalovanou, je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána s příjmem 12 100 Kč, náklady na bydlení činí 1 000 Kč, životní minimum 3 410 Kč, celkem výdaje 4 410 Kč plus rezerva 1 000 Kč, volné zdroje 6 690 Kč. Žije ve státním/obecním bydlení, je svobodná a má základní vzdělání. Z výpisu databáze [anonymizováno] a [příjmení] bylo zjištěno, že žalovaná v těchto databázích neměla ke dni schvalování úvěru žádný záznam. Žalovaná dle tvrzení žalobce uhradila splátky v souhrnné výši 21 170 Kč, poté se však dostala do prodlení a žalobce přistoupil k zesplatnění dluhu k 17. 5. 2020 (z karty klienta, upomínek a oznámení o zesplatnění). Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání). 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 25. 3. 2019 je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobce sice na jedné straně ověřil příjmy žalované, avšak žádným způsobem neověřoval její výdaje (např. výpisem z účtu), kdy pouze spoléhal na formulář, ve kterém uvedla jako výdaje životní minimum + výdaje na bydlení 1 000 Kč. Výše splátky úvěru byla sjednána částkou 2 117 Kč, což je částka v porovnání s příjmem žalované poměrně vysoká a žalobce byl proto povinen řádně objektivně zkoumat výdaje žalované. V souzené věci lze tak uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl a toto proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (alespoň při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále je „o. s. ř.“), tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem. 17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. [anonymizováno]), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního