12 C 207/2022-18 — Okresní soud v Benešově

Žalobou podanou k soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný cestoval dne [datum] dopravním prostředkem – metrem, linkou [anonymizováno] - veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Při provedené přepravní kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné, proto byl na místě vyzván k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši [částka] (tj. smluvní pokuty). Pohledávka (jízdné a smluvní pokuta) se stala splatnou v den provedení přepravní kontroly. Na výzvu k úhradě dlužné částky žalovaný nereagoval. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce v návrhu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě soudu nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud ve věci vycházel z obsahu listinných důkazů, předložených žalobcem, ze kterých zjistil následující skutkový stav: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný cestoval hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobcem, a to metrem, linkou B, a při kontrole pověřenou osobou se neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil uloženou přirážku ve výši [částka], byl povinen částku zaplatit následně v doplatkové pokladně žalobce, což neučinil. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle § 2550 o.z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 3 odst. 2 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu je přepravní smlouva uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Podle §18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Z §18a odst. 3 téhož zákona plyne, že výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku [částka]. Ze čl. 8 odst. 4 Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] plyne, že cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí jízdné a přirážku [částka]; při zaplacení na místě nebo v doplatkové pokladně [anonymizována tři slova] [právnická osoba], popř. v doplatkové pokladně subjektu, který na základě pověření provedl přepravní kontrolu, nejdříve následující pracovní den od [číslo] h, nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky se přirážka snižuje na [částka]. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], [číslo] Sb. má přirážka k jízdnému charakter smluvní pokuty. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] konkludentně uzavřena smlouva o přepravě, a to tím, že žalovaný tohoto dne nastoupil do prostředku hromadné dopravy provozovaného žalobcem. Žalovaný však porušil přepravní podmínky, jelikož se při přepravní kontrole na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že tuto částku neuhradil na místě ani v doplatkové pokladně, představuje částka [částka] (1x jízdné [částka], 1x přirážka [částka] – smluvní pokuta) dluh žalovaného vůči žalobci a soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. Příslušenství představuje úrok z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaný je s úhradou svého dluhu žalobci od [datum] (den následující po jízdě bez platného dokladu) v prodlení. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že jejich náhradu přiznal procesně plně úspěšné žalobkyni a uložil žalované uhradit žalobkyni částku [částka]. Tato částka sestává ze soudního poplatku ve výši [částka], a dále z odměny advokáta ve výši [částka] za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) ve spojení s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden úkon činí částku [částka]. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 3 úkony ve výši [částka] za každý úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem [částka]. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobkyně dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši [částka]. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.