12 C 238/2021-71 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhal určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] druh trvalý travní porost, o celkové výměře 699 m², zapsaného na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], [katastrální uzemí], [územní celek] (dále jen„ Pozemek“). V odůvodnění uvedl, že je vlastníkem několika nemovitostí v obci [obec] a že Pozemek má dlouhodobě ve své držbě, Pozemek řádně užívá a obhospodařuje a považuje ho za své vlastnictví nabyté z titulu mimořádného vydržení podle ustanovení § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Kontrolou v katastru nemovitostí žalobce zjistil, že u Pozemku je jako vlastník zapsána osoba [jméno] [příjmení], adresa neznámá, což neodpovídá skutečnému stavu, neboť vlastníkem Pozemku je žalobce. Dále uvedl, že jeho rodiče v roce 1968 zakoupili nemovitosti v obci [obec], konkrétně pozemek parc. [číslo] jehož součástí je budova [adresa], dále pozemky parc. č [číslo] a [číslo], přičemž spolu s těmito pozemky fakticky nepřerušeně drželi a řádně užívali i Pozemek parc. [číslo]. Žalobce následně nemovitosti nabyl od rodičů částečně v rámci dědictví a částečně darováním, přičemž po celou dobu řádně užíval spolu s ostatními nemovitostmi i Pozemek. Vzhledem k tomu, že Pozemek takto užíval po dobu delší než 20 let, domnívá se, že došlo k nabytí vlastnického práva k Pozemku mimořádným vydržením. 2. K návrhu žalobce do řízení vstoupila na straně žalované [osobní údaje žalovaného] [anonymizována dvě slova] ve [anonymizována dvě slova], její vstup do řízení byl připuštěn usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Žalobce v žalobě původně jako žalovaného označil pouze [jméno] [jméno] [příjmení], který však již dne [datum], tedy před podáním žaloby, zemřel a usnesením soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo proto řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným [jméno] [jméno] [příjmení] zastaveno. Nadále tak na straně žalované bylo řízení vedeno pouze s [anonymizována dvě slova]. 3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, a to zejména z důvodu nedostatku pasivní legitimace, neboť z přehledu historie rodu [anonymizováno] je zřejmé, že [jméno] [jméno] [příjmení] nezemřel bez dědiců, a dále z důvodu nedostatku naléhavého zájmu žalobce na určení vlastnického práva k Pozemku. 4. Z výpisu z katastru nemovitostí vedeného [stát. instituce], [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí] bylo zjištěno, že v katatru nemovitostí zapsaným vlastníkem Pozemku parc. [číslo] na listu vlastnictví [číslo] je [jméno] [jméno] [příjmení], adresa neznámá. Jako nabývací listina je uvedena pozemková kniha. 5. Dále byl proveden důkaz úvodní stranou pozemkové knihy a posledního záznamu pozemkové knihy, polním náčrtem a snímkem staré katastrální mapy, dle kterých je jako poslední knihovní vlastník Pozemku zapsán [jméno] [jméno] [příjmení]. 6. Soud v první řadě vycházel z ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), dle jehož ustanovení § 80, určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem a nejprve se tedy zabýval tím, zda žalobci svědčí naléhavý právní zájem na určení vlastnictví. 7. K otázce naléhavého právního zájmu žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které je naléhavý právní zájem dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým, což lze dle názoru žalobce vztáhnout i na posuzovaný případ, neboť žalobce tvrdí nabytí vlastnické právo vydržením, přesto však v katastru nemovitostí jako vlastník Pozemku zapsán není. 8. Při jednání konaném dne [datum] soud účastníkům sdělil svůj předběžný názor na věc, tedy že dosud nebyl naléhavý právní zájem žalobce dostatečně prokázán. V této souvislosti soud upozornil účastníky na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka] a žalobce ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 a 3 o. s. ř. poučil, že žaloba ani další podání neobsahují dostatek tvrzení ohledně naléhavého právního zájmu na požadovaném určení vlastnictví a žalobce je proto povinen doplnit svá skutková tvrzení o tom, v čem konkrétně spatřuje naléhavý právní zájem na požadovaném určení a svá tvrzení prokázat. 9. Na poučení soudu žalobce reagoval rozsáhlým podáním, kterým poukazoval především na to, že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví spatřuje v tom, že stav v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti a dále že dle poznámky vyznačené v katastru nemovitostí o nedostatečně identifikovaném vlastníku má být předmětný pozemek převeden na stát, což žalobci jako vlastníkovi z titulu vydržení znemožní vykonávat svá vlastnická práva, zejména věc užívat. Dále upozornil na skutečnost, že [jméno] [jméno] [příjmení] pozbyl vlastnictví k předmětnému Pozemku ke dni [datum] zavedením národní správy podle ustanovení § 15 dekretu prezidenta republiky ze dne 19. 5. 1945 č. 5/1945 Sb., což vyplývá ze zápisu v pozemkové knize. Závěrem poukázal na umístění dešťové jímky, skladu dřeva, pěstování ovocných stromů a přístup k řece na Pozemku a udržování oplocení Pozemku a okrajově pak i pietní důvody, ze kterých má na určení vlastnického práva k Pozemku velký zájem. 10. I po uvedeném doplnění skutkových tvrzení žalobcem však soud neshledal naléhavý právní zájem žalobce na určení vlastnického práva k předmětnému Pozemku a dospěl k závěru, že žalobě není možné právě z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu vyhovět. 11. Podle ustálené judikatury je existence naléhavého právního zájmu nezbytnou podmínkou určovací žaloby. Vzhledem k tomu, že naléhavý právní zájem žalobce nebyl prokázán, soud neprováděl další žalobcem navržené důkazy k prokázání toho, zda došlo k nabytí vlastnického práva žalobce k Pozemku vydržením či nikoli a žalobu z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu zamítl. Žalovaný se domáhá určení, že je vlastníkem Pozemku vůči státu, který však není jako vlastník Pozemku v katastru nemovitostí zapsán a který ani svá vlastnická práva vůči žalobci nijak neuplatnil. Žalovaný dosud neučinil nic, z čeho by bylo možné dovozovat, že by se považoval za vlastníka Pozemku, Pozemek nevyužívá, nehospodaří na něm, nestará se o něj. Za této situace nelze shledat naléhavý zájem na určení vlastnictví žalobce k Pozemku. Pokud osoba, která je jako vlastník Pozemku v katastru nemovitostí zapsána, zemřela, je třeba, aby bylo nejprve zjištěno, kdo je jejím právním nástupcem, případně pokud došlo k přechodu vlastnictví na stát dle dekretu [číslo] Sb. je třeba, aby byl stav zapsaný v katastru nemovitostí uveden do souladu se stavem skutečným. Soud v tomto směru odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které (z Rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]):„ Reálné možnosti soudního výroku (o žalobě podle § 80 písm. c) o. s. ř.) ovlivnit ohrožené či nejisté právo nebo právní vztah se pojí - jak bylo naznačeno - též s hlediskem subjektovým. O splnění uvedených podmínek naléhavého právního zájmu lze uvažovat pouze v případě, bude-li předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu, což logicky předpokládá, že bude závazný pro všechny jeho subjekty. Taktomu může být ovšem jen tehdy, jestliže všechny tyto subjekty budou i účastníky příslušného soudního řízení, neboť výrok pravomocného rozsudku, nejde-li o rozsudek o osobním stavu, resp. rozsudky, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech uvedených v ust. § 83 odst. 2 o. s. ř., a v případech, kdy tak stanoví zvláštní právní předpisy, je závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a o. s. ř.). Platí tedy, že naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. naopak nemůže být dán, jestliže žaloba o určení vlastnictví nesměřuje proti osobě (příp. všem osobám), která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v časopise Soudní judikatura č. sešitu [číslo] pod SJ [číslo]). 12. Citovaná judikatura tak dovodila, že žalovaným musí být vždy ten, kdo je zapsán jako vlastník sporného pozemku v katastru nemovitostí. Žaloba, podaná v této věci, však tento základní předpoklad nesplňuje. Tento požadavek má řešení i v této konkrétní situaci, kdy osoba zapsaná dosud v katastru nemovitostí jako vlastník již zemřela (v takovém případě tomu musí žalobce přizpůsobit vymezení osob na straně žalované). Uvedený závěr má oporu především v provázanosti právních předpisů, zde konkrétně s ustanovením § 17 odst. 1 písm. g) katastrálního zákon (zákon č. 256/2013 Sb.): Katastrální úřad zkoumá, zda navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové li