12 C 323/2022-16 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit mu částku [částka] – pojistné na základě účastníky sjednané pojistné smlouvy o životním pojištění, a dále částku zákonného úroku z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení, dále žádal žalobce náhradu nákladů řízení. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobce již v žalobě, žalovaný za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Z listinných důkazů předložených žalobcem a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že žalobce jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] o životním pojištění. Pojistné bylo sjednáno ve výši [částka], splácené měsíčně. Žalovaný však neuhradil splátku pojistného splatnou dne [datum], přes urgenci žalobkyně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužného pojistného výzvou s upozorněním na zánik pojištění, pokud nebude dluh zaplacen, žalovaný však pojistné nedoplatil, a proto pojištění ke dni [datum] zaniklo. Za dobu od [datum] do zániku dne [datum] včetně dosud dluží žalovaný pojistné, a to v poměrné výši [částka]. V pojistné smlouvě se žalovaný zavázal v případě prodlení hradit paušální náhradu nákladů upomínání [částka]. Žalovaný tuto částku dosud dluží, i když byl upomenut ještě předžalobní výzvu s dodatečnou lhůtou k plnění, avšak bezvýsledně. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný platně uzavřeli pojistnou smlouvu, a na základě této pojistné smlouvy byl žalovaný povinen platit sjednané pojistné; pojištění však zaniklo pro neplacení pojistného žalovaným – pojistníkem, za dobu trvání smlouvy, za niž zároveň nebylo placeno pojistné, tak žalovaný dosud dluží žalobci poměrnou část sjednaného ročního pojistného, [částka]. Žalobce však má právo na úhradu dlužného pojistného za celou dobu trvání pojištění do zániku, zde tedy i za dobu od 28. 9.2 020 do [datum], tedy [částka], i na náklady upomínání podle pojistných podmínek, které uplatnil ve zcela přiměřené výši [částka]. Z těchto důvodů shledal soud žalobu důvodnou a zcela jí vyhověl, a to i ohledně příslušenství, tedy úroku z prodlení, neboť žalovaný je s úhradou pojistného v prodlení, a to počínaje dnem následujícím po splatnosti příslušného lhůtního pojistného; od [datum] je pak v prodlení s úhradou celého dluhu; výše požadovaného zákonného úroku z prodlení odpovídá zákonným ustanovením. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. o pojistné smlouvě. Podle § [číslo] odst. 1 pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § [číslo] pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § [číslo] odst. 1 není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § [číslo] upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Dále soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku o prodlení dlužníka – podle § 1968 dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci, který byl ve sporu plně úspěšný. Náklady řízení žalobce ve výši [částka] představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], a náklady právního zastoupení [částka]. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014. Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna [částka] za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po [datum], a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do [částka] a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do [částka] předmětu řízení jde o [částka]). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x [částka] – [částka] za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a), tedy 3x [částka] – [částka], a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy [částka]. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.