12 C 338/2022-15 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně podala dne 1. 11 2022 k soudu žalobu, kterou se domáhá po žalovaném zaplacení [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o zápůjčce částku [částka], ze dne [datum], které žalovanému tentýž den zaslala na účet a které se žalovaný zavázal vrátit společně i s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] do [datum]. Žalovaný však, přes upomínky, dosud nevrátil žalobkyni ničeho. 2. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných důkazů. 3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Dne [datum] žalovaný s žalobkyní (prostřednictvím její webové stránky) podepsali listinu s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnutou peněžní částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly dle jejího článku II bodu 2.1 i obchodní podmínky žalobce včetně sazebníku (ze smlouvy o zápůjčce). Podle článku 2.4 smlouvy všeobecných obchodních podmínek si strany pro případ prodlení žalované se splácením úvěru sjednaly povinnost žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalované na zaslání písemné upomínky částkou [částka]. Žalobkyně dne [datum] převedla peněžní prostředky ve výši [částka] na účet žalovaného č. [bankovní účet] (z výpisu z účtu). Žalobkyně žalovanému zaslala 5x upomínky k plnění za účelem smírného vyřešení věci (z upomínek). Dále žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku (z předžalobní upomínky a podacího lístku). Žalovaný dosud žalobkyni ničeho nevrátil. 4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s žalobkyní dne [datum] listinu s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě mu byl na jeho účet dne [datum] zaslán předmět zápůjčky, částka [částka]. Tato listina obsahovala ujednání, podle nichž byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti se zápůjčkou též poplatek [částka], celkem byl tak povinen zaplatit [částka]. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni ani přes zaslané upomínky nic neuhradil, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaný hradil více, než tvrdí žalobkyně. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobkyně zabývala zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného, v žalobě nebyly označeny žádné další důkazy, než soudem provedené (viz předchozí odstavec), ze kterých však žádné skutečnosti související s prověřením úvěruschopnosti žalovaného nevyplynuly. 5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. pak lze při peněžité půjčce ujednat úroky. 6. Podle § 1968 o. z. věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelskému úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce podepsaná mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], je neplatná, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného zápůjčku včetně poplatku splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala, na výzvu soudu. Dále mohla žalobkyně vycházet pouze z prohlášení žalovaného, že posoudil svou majetkovou situaci a že je schopen splácet zápůjčku. Žalobkyně se k jednání soudu dne [datum] nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v jakém směru má doplnit důkazy ke svému tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti. 16. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti, byla absolutní neplatnost smlouvy. [příjmení] jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti. 17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud v podrobnostech uvádí, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který provedla žalobkyně v daném případě, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. podklady apod.) z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkový