12 C 341/2021-19 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se na žalované žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou k soudu dne [datum] domáhala zaplacení žalované částky – celkem [částka] s příslušenstvím - s odůvodněním, že žalovaná se na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a naplnila podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu žalované částky – přirážky a jízdného. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobkyně již v žalobě, žalovaná za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Z listinných důkazů předložených žalobkyní a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že žalobkyně předloženými listinami prokázala svá tvrzení, uvedená v žalobě. Soud takto vzal za prokázané, že žalovaná dne [datum] cestovala po [obec] metrem – linkou [anonymizováno], tedy dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozovanou [anonymizováno] podnikem [anonymizováno] [obec], akciovou společností, v [obec] (dále jen [anonymizováno]) a uzavřela tak s ním smlouvu o přepravě osob. Ze strany [anonymizováno] byla provedena přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem (žádným, neoznačeným, propadlým) a neuhradila tak stanovené jízdné. Žalovaná byla kontrolorem na místě vyzvána k zaplacení přirážky k jízdnému (smluvní pokuty). Žalovaná porušila své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (v případě použití autobusové linky) nebo z § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění (v případě použití metra, tramvajové nebo trolejbusové linky), a dále z vyhl. Min. DaS č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu, a Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] (dále jen„ SPP“). Žalované vznikla povinnost uhradit přirážku k jízdnému ve výši [částka] (smluvní pokutu) ve výši [částka]. Oprávněnost požadavku a výše přirážky k jízdnému vyplývá ze shora uvedené právní úpravy a dále i z článku. 8 odst. 4 SPP. Dnem následujícím po takové jízdě se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou těchto částek. Přes předžalobní výzvu žalobkyně pak žalovaná dosud ničeho neuhradila. Přirážka k jízdnému je svojí právní povahou smluvní pokutou, tedy samostatnou, byť akcesoricky vznikající, pohledávkou (nárokem vyplývajícím z uzavřené smlouvy o přepravě a porušením SPP). Právní povaha přirážky k jízdnému jako smluvní pokuty byla vyslovena např. v nálezu Ústavního soudu ČR pod [číslo] Sb. Skutečnost, že SPP poskytují cestujícímu možnost (bonus) uhradit přirážku ve snížené výši ([částka]), pokud ji uhradí na místě nebo v doplatkové pokladně [anonymizováno] nejdříve následující pracovní den od 12:30, nejpozději 15. kalendářní den ode dne uložení přirážky, nemění (neprodlužuje) jakkoliv datum splatnosti přirážky, který nastává již okamžikem (dnem) provedení přepravní kontroly. Při právním zhodnocení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., kdy postupoval podle § [číslo] o přepravě osob ve spojení s přepravními podmínkami žalobkyně, dále pokud jde o prodlení žalované, podle § 1968 a násl. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě žalobkyně prokázala, že jím provozovaným dopravním prostředkem se žalovaná přepravovala bez platného jízdního dokladu; je tak povinna zaplatit jízdné za tyto jízdy a přirážku k jízdnému (jízdné [částka], přirážku [částka], celkem [částka]). S úhradami je žalovaná v prodlení, je proto ode dne následujícího po vzniku dluhu (den jízdy bez platného jízdního dokladu) povinna platit i úrok z prodlení z dlužných částek v zákonné výši. Přesto dosud, přes výzvu žalobkyně, svůj dluh neuhradila, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná. Náklady řízení žalobkyně ve výši [částka] představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], a náklady právního zastoupení [částka]. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014. Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna [částka] za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po [datum], a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do [částka] a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do [částka] předmětu řízení jde o [částka]). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x [částka] – [částka] za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a), tedy 3x [částka] – [částka], a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21 % dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy [částka]. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.