12 C 64/2022-30 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] na žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] platná a účinná ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], na základě které byl žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se úvěr zavázal [právnická osoba] vrátit spolu s příslušenstvím do [datum]. Žalovaný úvěr řádně a včas neuhradil, čímž mu vznikla povinnost zaplatit [anonymizováno] sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, žalobcem požadovanou ve výši [částka], náklady na upomínání ve výši [částka] a náklady mimosoudního vymáhání ve výši [částka]. Pohledávku za žalovaným postoupila [právnická osoba] na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou, na kterou však nereagoval a dlužnou částku neuhradil. 2. Žalobce dále obecně uvedl, že součástí schvalovacího procesu poskytnutí úvěru bylo i nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní registr, nebankovní registr), resp. prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. 4. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] uzavřel [anonymizováno] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] ve znění jejího doplnění ze dne [datum], na jejímž základě [anonymizováno] žalovanému poskytl úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit nejpozději do [datum]. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 % ročně. (ze smluv o úvěru ze dne [datum] a ze dne [datum]). Úvěr byl žalovanému poskytnut formou dílčích bezhotovostních převodů, dne [datum] mu byla zaslána částka [částka], dne [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka] (z výpisů z účtu [anonymizováno]). V případě porušení povinnosti žalovaného zaplatit jakoukoliv část závazku podle smluv řádně a včas byl žalovaný povinen zaplatit [anonymizováno] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení, dále úrok z prodlení a poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku v částce [částka] (nejvýše tři zpoplatněné upomínky). Žalovaný úvěr ve sjednané době splatnosti řádně neuhradil, když dle tvrzení žalobce neuhradil ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy a oznámení o postoupení pohledávky vzal soud za prokázané, že pohledávka [anonymizováno] za žalovaným byla s účinností ke dni [datum] postoupena žalobci a žalovanému bylo postoupení oznámeno. Dle předžalobní upomínky včetně poštovního podacího archu žalobce vyzval žalovaného předžalobní upomínkou k úhradě dluhu, žalovaný však na ni nereagoval a žalovanou částku neuhradil. 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru na spotřebitelský úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoliv úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru se použijí pouze § 1 až 4, § 122 až 124 a § 168. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 18. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 20. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 21. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl soud k závěru, že mezi smluvními stranami nebyla platně sjednána smlouva o úvěru, neboť podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je sjednání úroku. Smlouvu, jež byla mezi stranami uzavřena, je třeba posuzovat jako smlouvu o zápůjčce, kterou však soud shledal rovněž neplatnou, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného zápůjčku splatit, když žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v žalobě nic konkrétního netvrdil a ani k této otázce neoznačil žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost žalovaného žalobce zkoumal a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem. Žalobce smlouvu o úvěru uzavíral jakožto poskytovatel v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný jako fyzická osoba, spotřebitel a zápůjčku je proto třeba posuz