12 C 86/2022-93 — Okresní soud v Benešově

Žalobou podanou k soudu dne [datum] se žalobce na žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 05 % ročně od 17. [číslo] do zaplacení z částky [částka]) a žádal, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobci též náklady řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o., [IČO] byla uzavřena se žalovaným dne [datum] smlouva o zápůjčce, formou on-line formuláře, na základě které téhož dne tato společnost zaslal na účet žalovaného č. [bankovní účet] u [anonymizováno] částku [částka]. Žalovaný se zavázal tuto částku i s poplatkem [částka] (po slevě) vrátit do [datum], ale neučinil tak. Tuto pohledávku dne [datum] smluvně postoupil zapůjčitel společnosti [právnická osoba], [IČO], a tato společnost pak smluvně postoupila tuto pohledávku na žalobce, a to dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno, na předžalobní upomínky nereagoval. Žalovaný při jednání soudu dne [datum] upozornil na rozpor v datu narození a bydliště podle původně podané žaloby a podle smlouvy a namítl promlčení žalované pohledávky (nároku žalobce). Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů podle § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané všechny skutečnosti, které v žalobě uvedl žalobce. Účastníci, resp. právní předchůdce žalobce, skutečně uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce zápůjčku ve výši [částka] na bankovní účet, který dne [datum] patřil žalovanému (bez ohledu na nesprávná uvedení data narození a bydliště žalovaného v původní žalobě, než datum narození žalovaného žalobce opravil, i na údaje ve smlouvě o zápůjčce, kde je žalobce, případně zapůjčitel, odkázán na údaje uvedené klientem, zájemcem o zápůjčku). Žalobce také prokázal svou aktivní legitimaci k podání žaloby smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením o postoupení žalovanému. Dnem [datum] uplynula doba, na kterou bylo sjednáno vrácení zápůjčky a poplatku. Tím mu vznikl nárok na uhrazení celé jistiny půjčky a sjednaného poplatku (úroku) z půjčky. Dnem následujícím mohl žalobce (resp. právní předchůdce žalobce) poprvé uplatnit svůj nárok na úhradu dluhu, tedy částky jistiny a poplatku, která by nebyla žalovaným do [datum] splacena. Dnem následujícím, tedy dnem [datum], započal běh promlčecí doby pro podání žaloby, směřující k vymožení nesplacené části půjčky a poplatku, k soudu. Promlčecí doba dle občanského zákoníku činí v tomto konkrétním případě tři roky, a skončila tak uplynutím dne [datum] (tento den byl posledním dnem pro včasné podání žaloby, aniž uplynula promlčecí doba). Žalobce však podal k soudu svou žalobu v této věci až dne [datum], tedy jednoznačně (více než tři a půl roku) po uplynutí promlčecí doby. Žalovaný při jednání soudu dne [datum] vznesl námitku promlčení nároku žalobce - a za těchto okolností soud již nemůže nároku žalobce přiznat ochranu. To je důvodem pro zamítnutí celé žaloby. Nárok žalobce je sice po právu, ale nadále trvá již jen jako naturální obligace – žalovaný může žalobci plnit dluh, který mu vůči žalobci skutečně vznikl, ale žalobci již nenáleží soudní ochrana a vymáhání tohoto nároku. Při právním hodnocení vycházel z ustanovení občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 609 nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. § 610 odst. 1 k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 619 jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (odst. 1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (odst. 2). Podle § 629 promlčecí lhůta trvá tři roky. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl ve věci úspěšný, vznikl mu nárok na náhradu nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 1 o.s.ř.; žalovaný však výdaje s řízením s ohledem na místo bydliště neměl, bylo proto rozhodnuto, že takové právo nemá. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř, podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.