4 C 157/2022-26 — Okresní soud v Benešově

1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce ve znění smluvních podmínek účinných od [datum], na základě které jí poskytl zápůjčku ve výši [částka] Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele formou textové správy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaná potvrdila, že se seznámila se smluvními podmínkami, které jsou k dispozici na internetových stránkách a že s nimi v plném rozsahu souhlasí. Současně uvedla údaje o svém rodném čísle, čísle dokladu totožnosti a čísle bankovního účtu. Zavázala se vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky věřiteli do [datum]. Žalovaná však porušila svou povinnost vrátit zápůjčku řádně a včas, když se doslala do prodlení a do [datum] zápůjčku nevrátila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Na výzvy právního předchůdce žalobkyně ani předžalobní upomínku žalovaná nereagovala. Žalobkyně se proto po žalované domáhá uhrazení částky ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na Kypru, jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Na tuto věc se vztahuje nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne [datum], podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky podle článku 17. Mezinárodně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu (o.s.ř.). 4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Z prohlášení pro stávajícího klienta vzal za prokázané, že žalované byla poskytnuta celkem částka [částka] (dne [datum] celkem [částka], dne [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka]), se splatností ke dni [datum]. Dále byl proveden důkaz smluvními podmínkami. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem [datum]. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne [datum] k úhradě dluhu. Tyto skutečnosti má soud za prokázané smlouvou o zápůjčce, všeobecnými obchodními podmínkami, příkazem k úhradě, výpisem z účtu věřitele, smlouvou o postoupení pohledávek, výzvou k dobrovolnému uhrazení dluhu s podacím archem. Dále bylo zjištěno, že proti žalované bylo již od roku 2011 vedeno dalších deset řízení o zaplacení pohledávek v různých výších a od různých společností a v této souvislosti jsou proti ní vedena i exekuční řízení v souvislosti s neplněním uložených povinností, jak vyplynulo z výpisu věcí vedených Okresním soudem v Benešově. 5. Podle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. V daném případě vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši [částka], neboť strany mezi sebou uzavíraly smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně plnila. Smlouvu však soud vyhodnotil jako neplatnou, protože žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V tomto směru tedy neunesla břemeno tvrzení, ani důkazní (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018). Jestliže věřitel plnil na základě neplatné smlouvy, má nárok na vrácení toho, o co se dlužník na jeho úkor obohatil. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, poskytla žalované celkovou částku ve výši [částka], a to ve dnech [datum], [datum] a [datum], přičemž žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, kolik žalovaná na dlužnou částku uhradila, čímž nedostála svým procesním povinnostem dle § 101 odst. 1 o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř. a zároveň, tím že se nedostavila k ústnímu jednání, se zbavila možnosti být soudem poučena o potřebě doplnit tvrzení a označit důkazy. Soud tak nemohl věc posoudit a rozhodnout ani podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, protože z důvodu nedostatku tvrzení a důkazů se věc stala pro soud nepřezkoumatelná. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl, ačkoli by žalobě pravděpodobně v části vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšnější žalované v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení nevznikly, ani je nepožadovala.