4 C 393/2022-12 — Okresní soud v Benešově

Návrhem podaným dne [datum] se manžel domáhal rozvodu manželství. V odůvodnění uvedl, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce]. Dále uvedl, že manželství bylo uzavřeno po šestileté známosti a bylo zpočátku spokojené. Zhruba před pěti lety začalo docházet ke vzájemnému odcizení, účastníci mají rozdílná názory na společný život a trávení volného času. V současné době je manželství trvale a hluboce rozvrácené a není naděje na obnovení manželského soužití. Z manželství se narodily dvě dcery, které jsou již zletilé. Manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Z oddacího listu [stát. instituce] vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum]. U obou jde o manželství první, oba jsou občany ČR a poslední společné bydliště v České republice měli v obvodu Okresního soudu v Benešově na adrese [adresa manžela a manželky]. Z manželství se narodily dvě dnes již zletilé dcery. V průběhu řízení oba manželé učinili nesporným, že spolu pět až šest let intimně nežijí, bydlí v jednom bytě, ale vedle sebe, každý z nich má rozdílný názor na společný život. Ani jeden z manželů nemá zájem na obnově manželského soužití. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) z ustanovení § 755 odst. 1, podle kterého může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny. V daném případě vzal soud za prokázané, že manželství účastníků je rozvráceno trvale a hluboce, nelze očekávat obnovení manželského soužití. Hlavní příčinu rozvratu soud spatřuje v rozdílných názorech účastníků na společný život. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 zvláštního řízení soudního (dále jen z.ř.s.) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.