4 C 417/2021-20 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se na žalovaném žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou k soudu dne [datum] domáhala zaplacení žalované částky – celkem [částka] s příslušenstvím - s odůvodněním, že žalovaný se na trase přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], ve třech případech přepravoval bez platného jízdního dokladu a naplnil podmínky pro to, aby na něm právní předchůdce žalobkyně požadoval úhradu žalované částky – přirážky a jízdného. [právnická osoba], postoupila dne [datum] pohledávku včetně příslušenství [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. [číslo]. Tato společnost postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek dne [datum] na žalobkyni. Po nabytí pohledávky zaslala žalobkyně žalovanému dne [datum], [datum] předžalobní výzvy včetně oznámení o postoupení pohledávky, na kterou žalovaný nereagoval. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných právně relevantních důkazů. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Na tuto věc se vztahuje Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU [číslo] Sb. ze dne [datum], podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky dle článku 4 odst. 1. Místně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu (o.s.ř.). Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Soud takto vzal za prokázané, že žalovaný ve dnech [datum], [datum] a [datum] (vlakem 280 mezi stanicemi [obec] [část obce] a [obec], 712 mezi stanicemi [obec] a [obec], a 731 mezi stanicemi [obec] [obec] a [obec]) cestoval dopravním prostředkem přepravních služeb společnosti [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]) a uzavřel tak s ním smlouvu o přepravě osob. Ze strany [anonymizováno] byla v uvedených případech provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem (žádným, neoznačeným, propadlým, případně se prokázal jízdním dokladem nižší ceny, než jakou stanoví platný [anonymizována dvě slova]) a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení přirážky k jízdnému (smluvní pokuty). Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (v případě použití autobusové linky) nebo z § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění (v případě použití metra, tramvajové nebo trolejbusové linky), a dále z vyhl. Min. DaS č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu, a Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] (dále jen„ SPP“). Žalovanému vznikla povinnost uhradit přirážku k jízdnému (smluvní pokutu) ve výši [částka]. Oprávněnost požadavku a výše přirážky k jízdnému vyplývá ze shora uvedené právní úpravy a dále i z Čl. 8 odst. 4 SPP. Vždy dnem následujícím po takové jízdě se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou této částky. Přes předžalobní výzvu žalobkyně žalovaný dosud ničeho neuhradil. Přirážka k jízdnému je svojí právní povahou smluvní pokutou, tedy samostatnou, byť akcesoricky vznikající, pohledávkou (nárokem vyplývajícím z uzavřené smlouvy o přepravě a porušením SPP). Při právním zhodnocení soud vycházel z ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb., kdy postupoval podle § [číslo] o přepravě osob ve spojení s přepravními podmínkami žalobce, dále podle § [číslo] a násl. o postoupení pohledávky, a pokud jde o prodlení žalovaného, podle § 1968 a násl. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V daných případech žalobce prokázal, že jím provozovaným dopravním prostředkem se žalovaný přepravoval ve třech případech bez platného jízdního dokladu; je tak povinen zaplatit jízdné za tyto jízdy a přirážku k jízdnému (jízdné [částka], [částka] a [částka] a přirážku 3x [částka], celkem [částka]). S úhradou celkové částky je žalovaný v prodlení, je proto ode dne následujícího po vzniku dluhu (den jízdy bez platného jízdního dokladu) povinen platit i úrok z prodlení z dlužných částek v zákonné výši. Přesto dosud, přes výzvu žalobkyně, svůj dluh neuhradil, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná. Náklady řízení žalobkyně ve výši [částka] představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], a náklady právního zastoupení [částka]. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2014. Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna [částka] za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po [datum], a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do [částka] a žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do [částka] předmětu řízení jde o [částka]). Právní zástupce žalobkyně přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x [částka] – [částka] za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a), tedy 3x [částka] – [částka], a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21% dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy [částka]. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.