4 C 448/2021-17 — Okresní soud v Benešově

1. Dne 25. 10. 2021 podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný jel dne [datum] metrem linkou B veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní a při provedených přepravních kontrolách se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné, a proto byl na místě vyzván k zaplacení přirážky k jízdnému (tj. smluvní pokuty). Jednotlivé pohledávky se staly splatnými ve dnech provedení přepravní kontroly a ve dnech po nich následujících se žalovaný dostal do prodlení. Na výzvu k úhradě celkové dlužné částky žalovaný nereagoval. 2. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že si je vědom svého dluhu. V té době neměl peníze na úhradu pokuty, proto ji nezaplatil. Pokutu však již zaplatil prostřednictvím internetového bankovnictví. Navrhuje zamítnutí žaloby, neboť dlužnou částku uhradil včetně nákladů řízení. 3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] vzal za prokázané, že žalovaný, který se prokázal občanským průkazem [číslo] na jméno [osobní údaje žalovaného], se na výzvu pověřené osoby dopravce dne [datum] v 9:30 hodin, metro linka B, stanice [anonymizováno] republiky, neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil uloženou přirážku, příp. jízdné, na místě, byl povinen částku zaplatit následně v doplatkové pokladně žalobkyně, popř. jím pověřeného subjektu. Na základě předžalobní upomínky ze dne 12. 10. 2021 mu byla stanovena k úhradě dlužných částek lhůta 7 dnů od odeslání upomínky. Dále byl proveden důkaz smluvními přepravními podmínkami a tarifem PID. Dále soud provedl důkaz bankovním výpisem o provedení platby, ze kterého zjistil, že žalovaný žalobkyni dne 20. 1. 2022 uhradil částku ve výši [částka]. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2551 téhož zákona podrobnější úpravu osobní přepravy pak stanoví přepravní řády. V daném případě je tímto předpisem vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, která podrobně upravuje vztahy, které vznikají při přepravě osob ve veřejné drážní osobní dopravě a veřejné silniční osobní dopravě mezi provozovatelem přepravy (dále jen dopravce) a jejími účastníky, kromě cenových vztahů, které upravují tarify. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla ve shora uvedených případech konkludentně uzavřena smlouva o přepravě, a to tím, že žalovaný nastoupil do prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Žalovaný však porušil přepravní podmínky, když se při provedených přepravních kontrolách na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem. Na místě pak nezaplatil jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný dne 20. 1. 2022 žalobkyni uhradil částku 3 019 Kč, což představuje dlužnou částku včetně náhrady nákladů řízení žalobkyni. Žalovaný tak danou částku zaplatil. Soud vzhledem ke všemu výše uvedenému žalobu v plném rozsahu zamítl. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení nevznikly, ani je nepožadoval.