4 C 90/2022-21 — Okresní soud v Benešově

Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná jela dne [datum] [anonymizována tři slova] veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní a dne [datum] autobusem linkou [číslo] veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní, a při provedených přepravních kontrolách se neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila tak stanovené jízdné, a proto byla na místě vyzvána k zaplacení přirážky k jízdnému (tj. smluvní pokuty). Jednotlivé pohledávky se staly splatnými ve dnech provedení přepravní kontroly a ve dnech po nich následujících se žalovaná dostala do prodlení. Na výzvu k úhradě celkové dlužné částky ze dne [datum] žalovaná nereagovala. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] vzal za prokázané, že žalovaná, která se prokázala občanským průkazem [číslo] na jméno [celé jméno žalované], narozena [datum], se na výzvu pověřené osoby dopravce dne [datum] v [údaj o čase] hodin, [anonymizována tři slova], stanice [obec], neprokázala platným jízdním dokladem. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] vzal za prokázané, že žalovaná, která se prokázala občanským průkazem [číslo] na jméno [celé jméno žalované], narozena [datum], se na výzvu pověřené osoby dopravce dne [datum] v [údaj o čase] hodin, [anonymizována dvě slova] [číslo] stanice [příjmení] [příjmení], neprokázala platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že žalovaná ani v jednom případě neuhradila uloženou přirážku, příp. jízdné, na místě, byla povinna částky zaplatit následně v doplatkové pokladně žalobkyně, popř. jí pověřeného subjektu, což neučinila. Na základě předžalobní upomínky ze dne [datum] jí byla stanovena k úhradě dlužných částek lhůta 7 dnů od odeslání upomínky, na kterou však žalovaná nereagovala. Dále byl proveden důkaz smluvními přepravními podmínkami a tarifem PID. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2551 téhož zákona podrobnější úpravu osobní přepravy pak stanoví přepravní řády. V daném případě je tímto předpisem vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, která podrobně upravuje vztahy, které vznikají při přepravě osob ve veřejné drážní osobní dopravě a veřejné silniční osobní dopravě mezi provozovatelem přepravy (dále jen dopravce) a jejími účastníky, kromě cenových vztahů, které upravují tarify. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla ve shora uvedených případech konkludentně uzavřena smlouva o přepravě, a to tím, že žalovaná nastoupila do prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Žalovaná však porušila přepravní podmínky, když se při provedených přepravních kontrolách na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem a odmítla na místě zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že tyto částky neuhradila na místě, byla povinna je uhradit v doplatkové pokladně, což neučinila, a proto soud žalobě vyhověl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že náleží žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení představují odměnu za tři úkony právní služby po [částka], celkem [částka], podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po [částka], celkem [částka], podle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky, soudní poplatek ve výši [částka]. Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, kterého je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši [částka] Celkem je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.