5 C 232/2022-20 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum], úroku 18,12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že žalovaná dne [datum] požádala prostřednictvím žádosti o klasický úvěr [číslo] právní předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO], elektronickou formou o poskytnutí úvěru. Žádosti bylo vyhověno a právní předchůdkyně poskytla žalované úvěr [číslo] ve výši [částka] a žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 18,12 % p. a. v pravidelných 24 měsíčních splátkách po [částka], a to dle smlouvy, rámcové smlouvy, produktových podmínek a všeobecných obchodních podmínek. Žalovaná úvěr nesplácela podle smluvních podmínek a splátky nezasílal řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] úvěr zesplatnila. Dlužná částka ve výši [částka] sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši [částka], poplatků ve výši [částka], pokut ve výši [částka] a pojistného ve výši [částka]. Kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] se skládá z úroku, který se žalovaná zavázala splácet spolu se splátkou jistiny dle podmínek smlouvy vždy k 17. dni v měsíci. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi společností žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně, nabyla žalobkyně pohledávku za žalovanou, což žalované oznámila. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. Žalovaná však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradila. 2. Soud vydal ve věci elektronický platební rozkaz [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, proto byl usnesení [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání. 3. Žalovaná se na jednání před soudem bez omluvy nedostavila a k věci se nevyjádřila. Žalobkyně omluvila svou neúčast na jednání a požádala, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Z tohoto důvodu soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. Soud provedl dokazování smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek, včetně poštovního archu, žádostí o klasickém úvěru, akceptačním dopisem, výpisem z úvěru, všeobecnými obchodními podmínkami, odstoupením od úvěrové smlouvy, rámcovou smlouvou, produktovými obchodními podmínkami, předžalobní výzvou s poštovním archem. Tyto důkazy hodnotil soud jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti podle ust. § 132 o. s. ř. a další dokazování neprováděl, neboť dosud provedené důkazy považoval za dostatečné. Z dokazování byl zjištěn následující skutkový stav. 5. Mezi právní předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] a žalovanou byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru, na základě žádosti o klasický úvěr [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr [číslo] ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala splácet dlužnou částku v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 1 442 a smluvní úrok ve výši 18,12% p. a. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně dne [datum] zesplatnila úvěr. Na úvěr žalovaná zaplatila po [částka], a to ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], celkem zaplatila [částka] Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně, nabyla žalobkyně pohledávku za žalovanou, což žalované oznámila. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu dne [datum], žalovaná však svůj dluh nezaplatila. 6. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila žádost žalované individuálně, v souladu se svými platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Při hodnocení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjem a výdaje žalované odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. 7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Podle ust. § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 17. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Soud rovněž vycházel z ustanovení § 101 odst. 1, písm. a) a b) občanského soudního řádu, podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost (ust. § 120 odst. 1) o.s.ř. Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem (ust. § 118a odst. 1, 2 o.s.ř.) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti úč