5 C 255/2022-35 — Okresní soud v Benešově

Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná se dne [datum] na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázala přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a naplnila podmínky pro to, aby na ní žalobkyně požadovala úhradu žalované částky (jízdné a přirážka k jízdnému). Na zaslanou výzvu k úhradě dlužné částky žalovaná nereagovala. Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] platební rozkaz, který se žalované nepodařil doručit do vlastních rukou, a proto byl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušen a soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému žalovanou řádně předvolal. Žalovaná se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, na svoji obranu netvrdila žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Ze záznamu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaná cestovala hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní a při kontrole pověřenou osobou se neprokázala platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila jízdné ve výši [částka] a uloženou přirážku ve výši [částka], byla povinna částku zaplatit následně v doplatkové pokladně žalobkyně dle přepravních podmínek, což neučinila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], žalovaná však na svůj dluh ničeho neuhradila. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2551 téhož zákona podrobnější úpravu osobní přepravy pak stanoví přepravní řády. V daném případě je tímto předpisem vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, která podrobně upravuje vztahy, které vznikají při přepravě osob ve veřejné drážní osobní dopravě a veřejné silniční osobní dopravě mezi provozovatelem přepravy (dále jen dopravce) a jejími účastníky, kromě cenových vztahů, které upravují tarify. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] konkludentně uzavřena smlouva o přepravě, a to tím, že žalovaná nastoupila do prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Žalovaná však porušila přepravní podmínky, neboť se při provedené přepravní kontrole na výzvu neprokázala platným jízdním dokladem a neuhradila na místě jízdné a přirážku k jízdnému ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že částku neuhradila na místě ani v doplatkové pokladně, představuje částka [částka] dluh žalovaného vůči žalobkyni a soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a paušální náhrada za dva úkony po [částka], celkem [částka], podle § 151 odst. 3 o.s.ř., § 2 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.