5 C 385/2021-18 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a částku [částka]. Uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovanou prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované téhož dne zaslala na účet č. [bankovní účet] peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] do [datum]. Žalovaná však poskytnutou zápůjčku řádně a včas neuhradila, dosud neuhradila nic. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytnutou zápůjčku řádně nesplatila, vznikla jí povinnost uhradit jistinu zápůjčky včetně poplatku za její poskytnutí a zákonného úroku z prodlení, dále povinnost uhradit účelně vynaložené náklady spojené s prodlením ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka] (žalobkyně se domáhala smluvní pokuty, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru), přičemž žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky upomínala, avšak bezúspěšně. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o zápůjčce a všeobecných obchodních podmínek zjistil, že dne [datum] uzavřela žalovaná se žalobkyní (prostřednictvím její webové stránky) smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši [částka] a žalovaná se zavázala ji žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] nejpozději do [datum] Součástí smlouvy o zápůjčce byly dle jejího článku II bodu 2.1 i obchodní podmínky žalobkyně včetně sazebníku. Z výpisu z účtu žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalobkyně dne [datum] převedla částku zápůjčky na účet žalované. Z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání vzal soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalované pět upomínek k plnění a předžalobní výzvu. 4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne [datum] smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované zápůjčku ve výši [částka] a žalovaná se zavázala uvedenou částku spolu s poplatkem za její poskytnutí vrátit do [datum]. Žalovaná sjednanou částku řádně a včas nevrátila, přestože byla opakovaně upomínána, dosud nezaplatila nic. Úvěruschopnost žalované žalobkyně nijak nezkoumala. 5. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. 16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce (o spotřebitelském úvěru) ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované danou zápůjčku splatit. Zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně v žalobě nijak netvrdila ani neprokazovala. Své možnosti obdržet od soudu odpovídající poučení v uvedeném smyslu se neúčastí na jednání dobrovolně vzdala. 17. Závěr o absolutní neplatnosti se opírá o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci OPR- [právnická osoba] GK (C [číslo]). Uvedeným rozhodnutím bylo dovozeno, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, z nichž vychází právní úprava obsažená v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 18. Z povahy věci, a rovněž s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie je smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru vyhnout se situacím, kdy by úvěr byl poskytnut i osobám, u nichž by bylo lze důvodně pochybovat o tom, že budou schopny úvěr splácet. V uvede