6 C 152/2022-85 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu k službě [anonymizováno] účet, na základě které měl možnost provádět platby do výše schváleného limitu ve výši [částka], a to prostřednictvím zřízeného [anonymizováno] účtu. Součástí twisto účtu je i splátkový limit, který si klient aktivuje v případě, kdy zažádá o rozklad realizované platby do splátek. Na základě uvedeného se sepíše smlouva o splátkovém limitu. Žalovaný zároveň zvolil využívání služby [anonymizováno] karta, která mu byla aktivována dne [datum], a na základě které mohl realizovat platby. Žalovaný využil služeb v celkové ceně [částka], které žalobkyně žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovaný však provedené transakce nezaplatil, a to ani přes předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] prostřednictvím elektronických prostředků sjednána smlouva označená jako smlouva k službě [anonymizováno] účet, na jejímž základě byl žalovanému zpřístupněn finanční limit ve výši [částka]. Žalovaný byl oprávněn platit za zboží a služby prostřednictvím [anonymizováno] účtu do výše shora uvedeného finančního limitu a současně povinen řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Při prodlení zákazníka měla žalobkyně nárok na další smluvní sankce (ze smlouvy k službě [anonymizováno] účet, ze všeobecných obchodních podmínek). Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za provedené platby v období měsíců leden až březen roku 2021 celkem částku [částka], dále smluvní pokuty a poplatky z prodlení. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o splátkovém limitu, na základě které bylo žalovanému umožněno uhradit částku čerpanou ve výši [částka] ve třech splátkách spolu s úrokem ve výši 44 %, tj. úrokem celkem ve výši [částka]. Žalovaný neuhradil ničeho (z měsíčních vyúčtování za měsíce leden až březen roku 2021, smlouvy o splátkovém limitu a přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku neuhradil (z výzvy k plnění a dokladu o odeslání). 4. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně žádné důkazy nedoložila a při jednání konaném dne [datum] byla proto dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena, že je povinna doplnit důkazy a tvrzení, zda úvěruschopnost žalovaného zkoumala a jakým způsobem. 5. Na poučení soudu žalobkyně reagovala rozsáhlým doplněním, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, a to jednat lustrací žalovaného v interních úvěrových registrech, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registru [příjmení] a jednak na základě informací, které jí sám žalovaný poskytl. Takto žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí částku [částka], výdaje částku [částka] a nemá žádné děti. Žalobkyně dále vycházela ze scoringových modelů, které pomocí historických zkušeností s žadateli a z jejich vlastností predikují pravděpodobnost, že žadatelé řádně dostojí svým závazkům. Na základě uvedeného žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. 6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit resp. žalobkyně ke svému tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, nepředložila žádné důkazy, a to ani po poučení soudem dle ustanovení § 118 a o. s. ř. Samotné tvrzení, které není ničím doloženo, není k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, dostatečné. 15. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti, byla absolutní neplatnost smlouvy. [příjmení] jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídají, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k níž v důsledku porušení