6 C 204/2022-19 — Okresní soud v Benešově

Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti půjčku ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal půjčku uhradit spolu s úrokem ve výši [částka] ve 12 měsíčních splátkách po [částka], počínaje dnem [datum]. Žalovaný však splátky řádně nehradil, uhrazeny byly splátky pouze ve výši [částka] a částka [částka] zůstala neuhrazena. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, žalovaný však přesto dlužnou částku dosud neuhradil. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Žalobce je právnickou osobou, zapsanou v obchodním rejstříku (z výpisu z obchodního rejstříku). Žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na základě které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla půjčku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši [částka] ve 12 měsíčních splátkách po [částka], počínaje dnem [datum] (ze smlouvy o půjčce [číslo] výdajového pokladního dokladu). Žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil na úhradu poskytnuté půjčky částku [částka]. Právní předchůdce žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k uhrazení dlužné částky nejpozději do [datum] (z předžalobní výzvy). Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o půjčce (dále jen„ o. z.“). Podle § 657 o. z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 563 o. z. není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Podle § 517 odst. 1, věta první, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 524 odst. 1 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o půjčce, na základě které žalovaný čerpal půjčku ve výši [částka], kterou však v žalované částce [částka] nesplatil přesto, že se k úhradě půjčky postupnými splátkami zavázal v předmětné smlouvě a přesto, že byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávky a soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl, tedy včetně úroků z prodlení od data splatnosti dle předžalobní výzvy do zaplacení v zákonné výši. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a právo na tuto náhradu přiznal žalobkyni, která byla ve sporu plně úspěšná. Náklady řízení žalobkyně ve výši [částka] představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], a náklady právního zastoupení [částka]. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen“ [anonymizována dvě slova]). Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna [částka] za každý úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení, neboť se jedná o žalobu podanou na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do [částka] a žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do [částka] předmětu řízení jde o [částka]). Jedná se tak o částku 3 x [částka] – [částka] za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) Advokátního tarifu (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a) Advokátního tarifu, tedy 3 x [částka] – [částka] a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21% dle § 137 odst. 3 o. s. ř., tedy [částka]. Soud postupoval dle § 164 o. s. ř. a opravil výrok II., neboť došlo k chybě v psaní, když v protokolu bylo uvedeno, že výše nákladů bude určena v písemném vyhotovení rozhodnutí a zároveň, že jejich výše činí [částka]. Soud proto postupoval dle § 164 o.s.ř. a zjevnou nesprávnost opravil tak, že ve výroku II. rozsudku uvedl pouze konkrétní výši nákladů řízení.