6 C 272/2021-35 — Okresní soud v Benešově

Návrhem podaným dne [datum] se manželka domáhala rozvodu manželství. V odůvodnění uvedla, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před [anonymizována tři slova] [obec a číslo]. Z manželství se narodila nezletilá dcera [jméno] dne [datum]. Manželka uvedla, že se manželé vzájemně citově odcizili. Manželé mají rozdílné názory na vedené společné domácnosti a společného života. Manželství neplní delší dobu žádnou ze svých funkcí. Manžel s rozvodem manželství souhlasil. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Z oddacího listu [anonymizována tři slova] [obec a číslo] vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli manželství dne [datum], oba jako rozvedení. Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], byla schválena dohoda účastníků, kterou byla nezletilá dcera svěřena pro dobu po rozvodu manželství do péče matky a otci bylo stanoveno hradit měsíční výživné. Z výslechu manželky soud zjistil, že na rozvodu manželství trvá. Příčinu rozvratu manželství spatřovala v rozdílných názorech na výchovu dětí a společné domácnosti, došlo k vzájemnému odcizení. Manžel v rámci výslechu uvedl, že příčinu též spatřuje v rozdílných názorech na výchovu dětí a společné domácnosti. Oba uvedli, že společnou domácnost nevedou [anonymizováno] let. Oba shodně uvedli, že již nelze manželství obnovit. Při právním hodnocení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník), z ustanovení § 755 odst. 1, podle kterého může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud v daném případě dospěl k závěru, že podmínky § 755 občanského zákoníku byly splněny. Za příčinu rozvratu manželství považuje vzájemné citové odcizení a rozdílné názory na vedení společné domácnosti, manželé již 10 let nevedou společnou domácnost. Soud návrhu manželky vyhověl a manželství rozvedl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 23 zvláštního řízení soudního (dále jen z.ř.s.) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.