8 C 23/2022-26 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] ve znění opravy ze dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení pohledávky ve výši [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že žalovaný coby úvěrovaný uzavřel dne [datum] se společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo]. Následně pohledávku nabyla společnost [právnická osoba], a to na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne [datum]. [anonymizována čtyři slova] pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou s žalobcem dne [datum] postoupila žalobci, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Podle smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši [částka] s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli ve 13 splátkách poskytnutý úvěr zpět spolu s náklady, tj. v celkové výši [částka], přičemž poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Původní věřitel svůj shora uvedený závazek splnil a sjednaný úvěr úvěrovanému poskytl dne [datum], což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný svůj závazek nesplnil řádně a včas, ocitl se tak v prodlení. Před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných od žalovaného. Původní věřitel zjistil, že výše měsíčního příjmu žalovaného, při zohlednění životního minima žalovaného a jeho měsíčních závazků, dostačuje pro splacení úvěru v souladu se smlouvou. Původní věřitel rovněž žalovaného prověřil lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a v centrální evidenci exekucí. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Smlouvou o úvěru, standardními informacemi o úvěru a předpisem splátek bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které věřitel poskytl žalovanému částku [částka] a žalovaný se ji zavázal vrátit společně s celkovými náklady ve výši [částka] ve 13 splátkách po [částka]. Žalovaný potvrdil podpisem smlouvy převzetí hotovosti ve výši [částka]. 4. Finanční analýzou, žádostí o poskytnutí úvěru, ústřižky složenek, smlouvou o nájmu rodinného domu, dohodou o změně pracovní smlouvy, mzdovým výměrem a výplatními páskami bylo prokázáno, že věřitel ověřil průměrný měsíční příjem žalovaného za dobu 3 měsíců, který činil částku [částka] s tím, že vycházel z měsíčních výdajů žalovaného [částka] (bydlení [částka], energie [částka], strava [částka], telefon [částka], splátky úvěru [částka]) a po započtení rezervy [částka] dospěl věřitel k závěru, že žalovaný má měsíčně k dispozici volných [částka]. Dále věřitel zjistil, že žalovaný pracuje jako pracovník ve výrobě s pracovním poměrem na dobu neurčitou, žije v pronajatém domě, kde výše nájemného činí [částka] a energie hradí částkou ve výši [částka] měsíčně. 5. Smlouvou o prodeji části podniku a smlouvou o postoupení pohledávky bylo prokázáno, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 6. Předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k plnění před podáním žaloby. 7. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 16. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 18. Ohledně postoupení soud vycházel z ustanovení § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobce sice uváděl v žalobě, že se otázkou úvěruschopnosti žalovaného zabýval a dokládá o tom listinné důkazy – formulář a ověření příjmu žalovaného, rovněž tvrdí a dokládá ověření nákladů na bydlení. Soud má však za to, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného věřitel postupoval formálně a nezabýval se dostatečně otázkou výdajů žalovaného, které řádně neověřil, např. výpisem z účtu žalovaného, ze kterého by bylo zřejmé, jaké jsou jeho měsíční příjmy a výdaje a zda má skutečně k dispozici měsíčně částku dostačující na splátky úvěru. Nelze pominout skutečnost, že žalovaný mezi svými výdaji uvedl splátky dalšího úvěru a i z výplatních pásek je zřejmé, že jsou mu ze mzdy činěny exekuční srážky, při jejichž zohlednění příjem žalovaného nedosahuje uváděných [částka] měsíčně, ale pouze [částka] měsíčně. Za této situace je třeba bezpodmínečně trvat na tom, aby výdaje žalovaného byly objektivizovány a řádně ověřeny. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. 20. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnos