8 C 286/2022-15 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] na žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že dne [datum] poskytl žalovanému na základě jeho žádosti spotřebitelský úvěr ve výši [částka] splatný původně dne [datum]. Před poskytnutím úvěru posoudil žalobce schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet nejprve formou preskóringu, následně ověřením příjmů a výdajů žalovaného a nakonec i lustrací žalovaného v dostupných registrech. Na základě uvedeného dospěl žalobce k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Žalovaný úvěr čerpal avšak nesplácel. Vzhledem k tomu, že neuhradil ničeho, byly mu dále účtovány poplatky za upomínky ve výši [částka] a [částka], poplatek za předání pohledávky k vymáhání inkasní agentuře ve výši [částka] a smluvní pokuta ve výši dvakrát [částka]. Žalovaný je dále v souladu se zněním smlouvy o úvěru povinen uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní výzvou, na kterou však nereagoval. 2. Žalovaný se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil a k věci se nijak nevyjádřil. 3. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] uzavřel žalobce se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] ve lhůtě 30 dnů (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a předsmluvních informací). Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem dne [datum] (z potvrzení o platbě). V případě prodlení byl žalobce oprávněn po žalovaném požadovat dle čl. 7 smlouvy o úvěru dále smluvní pokutu, poplatky za zaslání upomínek a poplatek za předání inkasní agentuře. Žalovaný neuhradil dle tvrzení žalobce ničeho přesto, že byl k zaplacení dlužné částky upomínán (z upomínek). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou, na kterou však nereagoval (z předžalobní výzvy, včetně dokladu o odeslání). 4. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy, soud provedl důkaz žalobcem doloženými listinami. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalobce žalovaného v evidenci lustroval s negativním výsledkem. K ověření příjmu žalovaného měl žalobce k dispozici výplatní pásky žalovaného, které však soudu jako důkaz předloženy nebyly a dále výpisy z účtu žalovaného za měsíce únor, březen a duben roku 2022. Z těchto výpisů z účtu bylo zjištěno, že mzda žalovaného činila v měsíci únoru částku [částka], v měsíci březnu částku [částka] a v měsíci dubnu částku [částka]. V jednotlivých měsících činil konečný zůstatek na účtu žalovaného částky [částka], [částka] a [částka]. V měsíci únoru žalovaný čerpal půjčku ve výši [částka], v měsíci březnu jednotlivé půjčky v souhrnné výši [částka] a v měsíci dubnu půjčky v souhrnné výši [částka]. Soud dále provedl důkaz listinou„ Posouzení úvěruschopnosti žadatele“, ve které je uvedeno, že žalovaný nemá žádné nezaopatřené děti a je zaměstnán s příjmem ve výši [částka] měsíčně. Výdaje žalovaného jsou zde uvedeny částkou v celkové výši [částka], z toho výdaje na bydlení [částka], osobní výdaje [částka] a splátky jiných půjček [částka]. Dále je v listině uvedeno, že žalovaný byl s negativním výsledkem lustrován v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. V registru úvěrů REPI byly zjištěny celkem 3 otevřené smlouvy, na základě kterých žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši [částka], z toho částka [částka] je již po splatnosti a k úhradě zbývá celkem [částka]. Ze všech uvedených údajů dospěl žalobce k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet, když po porovnání příjmů a výdajů mu zbývají volné zdroje ve výši [částka]. 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 14. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, neboť žalobce sice úvěruschopnost žalovaného zkoumal, avšak nedostatečným způsobem. Žalobce vyšel při posuzování úvěruschopnosti pouze z prohlášení žalovaného doplněného o statistické údaje, které však nelze považovat za dostatečné, neboť o konkrétní finanční situaci povinného a jeho schopnosti poskytnutý úvěr splatit nic nevypovídají. Závěr žalobce o tom, že je žalovaný schopen dostát svým povinnostem ze smlouvy tak v řízení nebyl nijak objektivizován a prokázán. Dle údajů v listině posouzení úvěruschopnosti žadatele byl uveden příjem žalovaného částkou [částka] a výdaje částkou [částka]. Skutečnost, že žalobce ověřil příjem žalovaného, byla prokázána výpisy z účtu žalovaného, jak žalobce dospěl k výdajům ve výši [částka], nebylo konkrétními důkazy podloženo. Žalobce v tomto smyslu odkazuje pouze na statistické údaje a prohlášení žalovaného, které však nejsou pro posouzení úvěruschopnosti konkrétní osoby dostatečné, neboť každý jednotlivý případ je třeba posuzovat individuálně. Při ověřování výdajů mohl žalobce vycházet např. z předložených výpisů z účtu žalovaného, dle kterých zůstatek na účtu žalovaného v měsíci únoru a březnu nepřesáhl částku [částka] a v měsíci dubnu činil pouze částku [částka], a to i přesto, že žalovaný v průběhu tohoto měsíce čerpal půjčky od jiné společnosti v souhrnné výši [částka]. Půjčky čerpal i v předchozích měsících, v únoru ve výši [částka] a v březnu ve výši [částka]. Uvedené se soudu naopak jeví tak, že žalovaný se již v době uzavírání úvěrové smlouvy potýkal s finančními pro