8 C 307/2022-21 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] na žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně] (dále jen„ [jméno] [příjmení]“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši [částka], a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem výdajového pokladního dokladu č. [anonymizováno]. Žalovaný se v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zavázal uhradit obchodní úrok ve výši [částka]. Celkovou částku zápůjčky spolu s obchodním úrokem se žalovaný zavázal uhradit v celkem 12 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný poskytnutou zápůjčku řádně nesplácel, jelikož neuhradil na splátky ničeho. Pohledávku za žalovaným postoupila [právnická osoba] na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobce se k ústnímu jednání nedostavil, ale byl omluven. Právní zástupce žalobce se k ústnímu jednání dostavil a odkazoval na písemnou žalobu a navrhl, za případného splnění předpokladů, vydání rozsudku pro zmeškání. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které mu právní předchůdce žalobce poskytl zápůjčku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši [částka] ve 12 pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] (ze smlouvy o půjčce [číslo]). Svým podpisem žalovaný potvrdil převzetí částky [částka] v hotovosti (z dokladu o vyplacení půjčky). Právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla postoupena pohledávka za žalovaným (ze smlouvy o postoupení pohledávek). Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky a současně ho informoval o postoupení pohledávky (z předžalobní upomínky, včetně podacího lístku). 4. Soud konstatoval, že s ohledem na to, že žaloba neobsahuje tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nebude ve věci rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání a bude provedeno dokazování. Žalobce byl poučen dle § 118 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), že je povinen doplnit tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného a k tomu označit důkazy. Dále byl poučen o tom, že pokud tyto důkazy dle poučení neoznačí, může to mít za následek neunesení důkazního břemene a následné vyslovení absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy s tím, že dojde k jinému právnímu posouzení v rámci bezdůvodného obohacení. Právní zástupce dále uvedl, že nepožaduje poskytnutí lhůty ani nemá žádné návrhy na doplnění dokazování, kdy sám žalobce se rozhodl uplatňovat pouze bezdůvodné obohacení. 5. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru. 6. Podle § 2390 o. z. se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 7. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný spotřebitelský úvěr splatit. Soud poučil žalobce dle § 118a o. s. ř., tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem. V souzené věci lze tak uzavřít, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. 17. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobci. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce částku [částka]. Jelikož žalovaný na tuto částku žalobci neuhradil ničeho, má povinnost vydat žalobci celou částku ve výši [částka] jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobce ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzval žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění). Ve zbývajícím rozsahu požadovaný zákonný úrok z prodlení soud zamítl, neboť se jedná o úrok z prodlení, který nemohl být z důvodu absence výzvy k plnění splatný. 18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že náleží žalobci, který byl ve sporu převážně úspěšný a neúspěšný v poměrně nepatrné části. Náklady řízení představují odměnu za tři úkony právní služby (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) po [částka] (celkem [částka]) podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“), náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po [částka] (celkem [částka]) podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, odměnu