8 C 313/2021-16 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] po žalovaném domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobcem smlouvu k službě [anonymizováno] účet – Smlouvu o nákupním účtu. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku. Žalobce je podnikající právnickou osobou, která poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavazuje uhradit e-shopům kupní cenu za zákazníka a ten se v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, zavazuje zaplatit žalobci kupní cenu. Žalovaný zároveň využil i služby„ [anonymizována dvě slova]“ (dále jen„ Karta“), kterou si objednal prostřednictvím [anonymizováno] Účtu (dále jen„ Účet“) za podmínek daných obchodními podmínkami [anonymizována dvě slova]. Na základě Smlouvy o nákupním účtu byla žalovanému zřízena služba [anonymizováno] nákupní účet, přičemž dle čl. 1 Smlouvy činil limit odložených plateb žalovaného až [částka]. Žalovaný využil služeb v celkové výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po čtrnáctidenní lhůtě ponechá. Celková dlužná částka tak představuje [částka] s příslušenstvím, když žalovaný dle vyúčtování uhradil celkem [částka]. 2. Žalobce dále uvedl, že řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, a to jednak z informací, které si sám zjišťoval a ověřoval ze zdrojů nezávislých na žalovaném a jednak z historických informací o žalovaném např. z předchozích uzavřených smluv. Totožnost žalovaného žalobce ověřil s fotokopií dokladu totožnosti žalovaného. Dále žalobce prověřil platební morálku žalovaného z interní databáze žalobce, z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, databáze [příjmení] a vyšel rovněž ze scoringových modelů, které dle historických zkušeností s žadateli predikují pravděpodobnost, že žadatel řádně dostojí svým úvěrovým závazkům. Zohledněny byly rovněž informace, které před uzavřením smlouvy poskytl žalobci sám žalovaný, který uvedl, že má měsíční příjem ve výši [částka], měsíční výdaje ve výši [částka], dosáhl středoškolského vzdělání, je svobodný a bezdětný. 3. Žalovaný se k ústnímu jednání nedostavil, k věci se nijak nevyjádřil. 4. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] elektronickými prostředky sjednána smlouva označená jako smlouva k službě [anonymizováno] účet, na jejímž základě byl žalovanému zpřístupněn finanční limit. Žalovaný byl oprávněn platit za zboží a služby prostřednictvím [anonymizováno] účtu do výše sjednaného finančního limitu a současně povinen řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Za vedení [anonymizováno] účtu byl žalovanému účtován poplatek (ze smlouvy k službě [anonymizováno] účet, ze všeobecných obchodních podmínek, z kopie občanského průkazu). Žalovaný vyčerpal částku [částka], přičemž na úhradu zaslal celkem [částka] (z měsíčního vyúčtování). Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu předžalobní upomínkou (z výzvy k plnění a dokladu o odeslání). 5. Žalobce byl poučen dle § 118a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, že je povinen doplnit tvrzení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného a k tomu označit důkazy. V případě, že tyto důkazy dle poučení neoznačí, může to mít za následek neunesení důkazního břemene. Soud rovněž žalobce poučil o možnosti absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy a jiného právního posouzení věci v rámci bezdůvodného obohacení. Po tomto poučení žalobce navrhl jako důkaz informace získané od žalovaného s tím, že se však jedná pouze o informace skutečně získané pouze od žalované, žádné listinné důkazy o tom, že tyto informace byly ověřovány např. výpisem z účtu žalovaného, pracovní smlouvou nebo doklady o výdajích, k dispozici nemá. Vzhledem k tomu, že informace od žalovaného nebyly nijak ověřovány, soud návrh na provedení důkazu těmito informacemi zamítl, neboť by nepřispěly ke zjištění nových, pro věc podstatných, skutečností. 6. Na základě zjištěných skutečností ohledně skutkového stavu soud uzavřel, že na základě smlouvy, která je spotřebitelskou úvěrovou smlouvou, poskytl žalobce žalovanému částku [částka], přičemž žalovaný jí dosud uhradil ve výši [částka]. Žalobce neprokázal, že by řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Tvrzení žalobce, že vyšel ze scoringových modelů a informací poskytnutých žalovaným, nepovažuje soud za dostatečné, neboť informace nebyly ničím konkrétním (např. výpisem z účtu žalovaného, potvrzením o příjmu), doloženy. Ani lustrace žalovaného v žalobcem uvedených registrech, není pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného dostatečná a navíc žalobce ani provedení těchto lustrací konkrétními důkazy nedoložil. 7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Jak již bylo uvedeno výše samotné tvrzení žalobce, že provedl lustrace žalovaného v dostupných registrech, aniž by toto tvrzení bylo jakkoli doloženo, není dostačující. Dostačující nejsou ani ničím nepodložené informace získané od žalovaného a ani závěr, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet, založený na scoringových modelech. 16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na ro