8 C 318/2022-26 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr, jenž byl žalovaným čerpán v celkové výši [částka]. Úvěr měl být dle žalobce splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobce dále požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Pohledávku za žalovaným postoupila [právnická osoba] na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky upomínán upomínkami odeslanými právním předchůdcem žalobce a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne [datum], avšak žalovaný na ni nereagoval. Žalobce dále uvedl, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází. Na základě těchto skutečností nedošlo ze strany žalobce k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhl žalobce, aby byl nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. 2. Žalovaný při ústním jednání nárok uplatněný žalobou, co do výše [částka], uznal. Současně na dotaz soudu uvedl, že se domnívá, že na předmětný úvěr neposlal žádnou platbu. Žalovaný, pro případ, že by mu byla uložena povinnost hradit žalovanou částku, navrhl možnost splátek ve výši [částka] měsíčně, neboť vzhledem ke svému příjmu ze zaměstnání ve výši [částka] až [částka] není schopen uhradit žalovanou částku jednorázově. Závěrem žalovaný navrhl, aby mu bylo umožněno hradit pohledávku ve splátkách s tím, že má za to, že si nepůjčil [částka], ale pouze [částka]. 3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci. Žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřel dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému neúčelový bezhotovostní úvěr až do výše sjednaného limitu [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit a zaplatit sjednané úroky z úvěru ve výši 12,25 % měsíčně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 13 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru nebo ve výši [částka], podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší (z úvěrové smlouvy, standardních informací o spotřebitelském úvěru a ze standardních podmínek úvěrové smlouvy). Žalovaný úvěr čerpal do výše [částka] (z přehledu čerpání smlouvy a z přehledu odprodaných položek). Dle tvrzení žalobce žalovaný úvěr neuhradil ve smluvené lhůtě splatnosti. Pohledávku za žalovaným postoupila [právnická osoba] žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávek), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum] (z oznámení o postoupení pohledávky včetně dokladu o odeslání). Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovaného k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání). 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Ohledně postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 a následujících o. z., podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobce sice tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného ověřil, ale ke svému tvrzení žádné konkrétní důkazy nedoložil. Vzhledem k tomu, že se žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř., tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem. 17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a exis