8 C 326/2021-17 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] na žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Uváděl, že dne [datum] byla mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ [příjmení] [příjmení]“) prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaná obdržela bezhotovostním převodem na svůj účet finanční prostředky ve výši [částka]. Za poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala uhradit poplatek ve výši [částka] a smluvní úrok z úvěru, vše ve lhůtě do [datum]. Žalovaná úvěr řádně nesplatila, když na jeho úhradu nezaplatila ničeho, a to ani přesto, že byla o zaplacení upomínána. Dlužnou částku tvoří mimo jistiny a poplatku za poskytnutí úvěru dále úrok z úvěru, smluvní pokuty, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a náklady na vymožení pohledávky. [příjmení] [příjmení] pohledávku za žalovanou postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni žalobci, o čemž byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], přesto však nebyla uhrazena. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 1. Soud z předložených listinných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Dne [datum] uzavřel právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] [příjmení], se žalovanou smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě byl žalované poskytnut bezhotovostním převodem na účet úvěr ve výši [částka] (ze smlouvy o úvěru a potvrzení o platbě). Úvěr se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 40 % ročně a spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] (po slevě – v případě splacení řádně a včas) nebo ve výši [částka] (před slevou – v případě neuhrazení řádně a včas) nejpozději do [datum]. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala zaplatit úroky z prodlení, smluvní pokutu a poplatky spojené s prodlením (ze smlouvy o úvěru a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr byl žalované poskytnut, avšak ve smluvené době splatnosti nebyl uhrazen. Dle tvrzení žalobce žalovaná neuhradila ničeho. Pohledávku za žalovanou postoupila [právnická osoba] [příjmení] žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně přílohy). Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo žalované zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě (z dopisu ze dne [datum], včetně dokladu o odeslání). Před podáním žaloby vyzval žalobce žalovanou k uhrazení dlužné částky (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání). 3. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 4. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 7. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobce v žalobě nic neuvádí ani nepředkládá žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se však žalobce k soudu nedostavil, nemohl mu soud poskytnout poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy v jakém směru má doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem. 16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požada