12 C 103/2023-18 — Okresní soud v Benešově

Žalobou podanou k soudu dne [datum] se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 510 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný cestoval dne [datum] dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozované právním předchůdcem žalobkyně. Při provedených přepravních kontrolách se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné, proto byl na místě vyzván k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč (tj. smluvní pokuty). Pohledávka (jízdné 10 Kč a smluvní pokuta) se stala splatnou vždy v den provedení přepravní kontroly. Na výzvu k úhradě dlužných částek žalovaný nereagoval. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce v návrhu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě soudu nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud ve věci vycházel z obsahu listinných důkazů, předložených žalobcem, ze kterých zjistil následující skutkový stav: Ze zápisů o provedené přepravní kontrole ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný cestoval uvedený den v [číslo] hromadným dopravním prostředkem provozovaným právním předchůdcem žalobkyně – linkou [číslo] při kontrole c prostoru zastávky [anonymizováno] (směr [anonymizována dvě slova]) pověřenou osobou se neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost cestujícího byla ověřena z [číslo obč. průkazu] se jménem [celé jméno žalované], datem narození [datum] y bydlištěm [PSČ] [obec a číslo]. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil uloženou přirážku ve výši 1 500 Kč, byl povinen částku zaplatit následně v doplatkové pokladně právního předchůdce žalobce, což neučinil. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou, žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že [anonymizována dvě slova] [územní celek] a.s., postoupil touto smlouvou (mimo jiné) pohledávku za žalovaným, uplatněnou touto žalobou, na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle § 2550 o.z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné; dále z § [číslo] a násl. o postoupení pohledávky, a pokud jde o prodlení žalovaného, a z § 1968 a násl. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Dle § 3 odst. 2 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu je přepravní smlouva uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Podle §18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Z § 18a odst. 3 téhož zákona plyne, že výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], [číslo] Sb. má přirážka k jízdnému charakter smluvní pokuty. V daném případě žalobce prokázal, že je právním nástupcem původního věřitele, jehož dopravním prostředkem se žalovaný dne [datum] přepravoval bez jízdního dokladu; je tak povinen zaplatit jízdné 10 Kč za tuto jízdu včetně přirážky k jízdnému 1 500 Kč (smluvní pokuta) – a to nyní žalobci, který je ve sporu aktivně legitimována základě postoupení pohledávky. S úhradou je žalovaný v prodlení, je proto ode dne následujícího po vzniku dluhu povinen platit i úrok z prodlení z dlužných částek v zákonné výši. Přesto dosud, přes výzvu žalobce, svůj dluh neuhradil, proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že jejich náhradu přiznal procesně plně úspěšné žalobkyni a uložil žalované uhradit žalobkyni částku 1 489 Kč. Tato částka sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, a dále z odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) ve spojení s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden úkon činí částku 200 Kč. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 3 úkony ve výši 100 Kč za každý úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobkyně dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši 189 Kč. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.