12 C 111/2023-58 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi ní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], ten se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši úrokové sazby 130,13 % p.a. ve 24 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný porušil svou povinnost úvěr splácet, když uhradil na svůj dluh pouze částku [částka], a proto následně ke dni [datum] došlo k automatickému zesplatnění úvěru. Po zesplatnění úvěru bylo žalobkyni uhrazeno celkem [částka]. Žalobkyně požadovala uhradit novou dlužnou jistinu ve výši [částka] (odpovídá aktuálně dlužné nové jistině s příslušenstvím) a smluvní pokuty v celkové výši [částka]. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky zasláním předžalobní výzvy, avšak žalovaný na ni nijak nereagoval. Ohledně úvěruschopnosti žalobkyně pouze obecně uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích [příjmení] a [anonymizováno], bylo zjištěno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil; nepožádal ani o účast formou videokonference. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. 4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru, předsmluvním formulářem, fotokopií občanského průkazu, oznámením o schválení a prohlášením bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit ve 24 měsíčních splátkách po [částka]. Dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému předmětný úvěr vyplatila na bankovní účet č. [bankovní účet]. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné (zesplatněné) částky, neboť se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 60 dnů. Kartou klienta bylo prokázáno, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze 1 splátku, a to dne [datum], s tím, že vedle toho bylo na předmětný úvěr dále uhrazeno celkem [částka], tedy celková suma úhrad na předmětný úvěr činí [částka]. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího archu, upomínky ze dne [datum] včetně dodejky a obsahu soudního spisu bylo zjištěno, že žalovaný na upomínky žalobkyně nereagoval. 5. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil následující skutečnosti. Z výpisu záznamu z registru [příjmení] vyplývá, že bylo zjišťováno úrokové skóre žalovaného. Z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán jako hasič u [anonymizována tři slova] hlavního města Prahy, [IČO], přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Průměrný čistý příjem žalovaného za období od [datum] do [datum] činil [částka] a za období od [datum] do [datum] pak [částka]. Z výpisu z běžného účtu vyplývá, že konečný zůstatek na účtu žalovaného činil ke dni [datum] částku [částka]. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný zaškrtl, že je zaměstnán s celkovým příjmem ve výši [částka] měsíčně, žalovaný uvedl náklady na klienta ve výši [částka] a na bydlení ve výši [částka], tedy uvedl celkové výdaje ve výši [částka]. Dále bylo v hodnocení klienta uvedeno, že žalovaný žije v pronájmu, je svobodný a má maturitu. 6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obchodní zákoník“), zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) – účinných ke dni uzavření smlouvy o úvěru, a dále pak ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 7. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Podle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 12. Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 13. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Výši úroků z prodlení v tomto případě stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud odkazuje na aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18), v níž byla dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný spotřebitelský úvěr splatit, když ohledně příjmů se žalobkyně spokojila s pracovním poměrem sjednaným na dobu určitou, a tedy není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně ověřila, jaké bude mít žalovaný příjmy po případném skončení tohoto pracovního poměru, když tento příjem z pracovního poměru ve výši zhruba [částka] měsíčně byl žalovaného jediným příjmem. V souzené věci lze tak uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. 16. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, rozhodoval podle § 457 ve spojení s § 451 občanského zákoníku o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru čá