12 C 128/2023-16 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku 10 000 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel jeho právní předchůdce smlouvu o zápůjčce, kterou ale, v rozporu se smlouvou, nesplatil žalovaný tak, jak bylo dohodnuto, a dosud dluží žalovanou částku, a to přes upomínání o zaplacení. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle 115a o.s.ř., když oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili – žalobce již v žalobě, žalovaný za použití postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. Z listinných důkazů předložených žalobcem a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že zahraniční obchodní společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto postupitel a žalobce, jakožto postupník, uzavřeli dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení žalované pohledávky za žalovaným na žalobce. Původní věřitel jednal se žalovaným o uzavření smlouvy o úvěru, v této souvislosti zaslal dne [datum] žalovanému převodem na účet částku 10 000 Kč. Žalovaný však z této částky dosud nevrátil ničeho, ačkoliv k tomu byl výzvou ze dne [datum] vyzván a byla mu určena lhůta k plnění do [datum]. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit celou částku 10 000 Kč, žalovaný dosud nevrátil ničeho; dále žalobce požaduje po žalovaném zaplacení příslušenství pohledávky, a to zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky do zaplacení. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o bezdůvodném obohacení. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Při posouzení postoupení pohledávky vycházel soud z § [číslo] a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobce se žalovaným jako dlužníkem sjednával smlouvu o úvěru, proto mu poskytl částku 10 000 Kč převodem na účet. Smlouvu však žalobce považuje za neplatnou a žádá vrácení poskytnuté částky z titulu vrácení bezdůvodného obohacení, které žalovanému na úkor žalobce vzniklo. Žalobce prokázal, že žalovanému skutečně částku 10 000 Kč poskytl. Jestliže ji žalovaný, přes písemnou výzvu žalobce s poskytnutou lhůtou k plnění, dosud nevrátil ani částečně, porušuje svou povinnost vydat bezdůvodné obohacení tomu, na jehož úkor se obohatil. Žalobce pak prokázal obsahem smlouvy o postoupení pohledávek, že na něj přešla pohledávka za žalovaným, a je tak aktivně legitimován. Za této situace s ohledem na shora citovaná ustanovení občanského zákoníku, smluvní ujednání a podmínky sjednané mezi účastníky, vznikl žalobci nárok na zaplacení žalované částky (bezdůvodného obohacení), a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši ode dne, kdy žalovanému uplynula lhůta k plnění, určená žalobcem ve výzvě k vydání bezdůvodného obohacení. Z těchto důvodů je žaloba v této věci zcela důvodná a soud jí vyhověl v plném rozsahu. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci, který byl ve sporu plně úspěšný. Náklady řízení žalobce ve výši 1 489 Kč představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, a náklady právního zastoupení 1 089 Kč. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.7.2014. Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna 200 Kč za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po [datum], a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do 50 000 Kč a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do 10 000 Kč předmětu řízení jde o 200 Kč). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x 200 Kč – 600 Kč za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a), tedy 3x 100 Kč – 300 Kč, a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21% dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy 189 Kč. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.