12 C 196/2023-34 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. Uváděla, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze smlouvy, a tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Následně bylo žalobě žalobkyně rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno, když žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu za období prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru do [datum]. Prodlení s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu [datum], a tak žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky [částka] od [datum] do [datum], přičemž v souladu s limity má žalobkyně právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum], avšak žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. 4. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru, předsmluvním formulářem, oznámením o schválení a prohlášením klienta bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně žalovanému zavázala poskytnout úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit ve 36 měsíčních splátkách po [částka]. Dokladem o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému předmětný úvěr vyplatila na bankovní účet č. [bankovní účet]. Z oznámení o zesplatnění ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné (zesplatněné) částky, neboť se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů. Kartou klienta bylo prokázáno, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze 1 splátku, a to dne [datum]. Z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyplynulo, že soud uložil žalovanému rozsudkem pro zmeškání povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, dále částku ve výši [částka] a úrok ve výši 35 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně podacího archu, upomínky ze dne [datum] včetně vrácené obálky a obsahu soudního spisu bylo zjištěno, že žalovaný na upomínky žalobkyně nereagoval. 5. Ohledně úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil následující skutečnosti. Z výpisu záznamu z registru [příjmení] vyplývá, že bylo zjišťováno úrokové skóre žalovaného. Z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] a.s., [IČO], přičemž zmíněná pracovní smlouva byla uzavřena dne [datum], a to na dobu určitou do [datum] (se zkušební dobou 3 měsíce a hrubou hodinovou mzdou ve výši [částka]). Z výplatních pásek vyplynulo, že žalovanému přišla na jeho účet č. [bankovní účet] v prosinci 2019 mzda ve výši [částka] a v lednu 2020 ve výši [částka]. Z hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný zaškrtl, že je zaměstnán s celkovým příjmem ve výši [částka] měsíčně, náklady na bydlení žalovaný uvedl ve výši [částka], ostatní náklady určil částkou ve výši [částka], životní minimum činilo [částka], tedy žalovaný uvedl celkové výdaje ve výši [částka]. Dále bylo v hodnocení klienta uvedeno, že žalovaný žije u rodičů, je svobodný a má výuční list. 6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně přezkoumala, když ohledně příjmů se žalobkyně spokojila s pracovní smlouvou uzavřenou na dobu určitou, a tedy není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně ověřila, jaké bude mít žalovaný příjmy po případném skončení tohoto pracovního poměru, když tento příjem z pracovního poměru ve výši zhruba [částka] čistého měsíčně byl žalovaného jediným příjmem. Kromě toho rovněž není zřejmé, jak žalobkyně ověřovala životní náklady (výdaje) žalovaného, když příkladem tvrzené náklady na bydlení ve výši [částka] uvádí žalobkyně u různých klientů v různých úvěrových smlouvách opakovaně, a proto se tato částka jeví jako nevěrohodná, ale v případě bydlení u rodičů nikoliv nemožná, nicméně údaje poskytnuté žalovaným je nutné ověřit. Totéž se týká ostatních výdajů, ty jsou v podstatě uvedeny souhrnně pouze částkou životního minima, tedy nebyly vůbec zjišťovány ani ověřovány konkrétní pravidelné výdaje tohoto konkrétního klienta. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem a posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla. 15. Soud se zabýval zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, neboť smluvní pokuta nemůže existovat sama o sobě, tedy vždy je navázána na závazek hlavní – v tomto případě na předmětný úvěr vzniklý na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž zkoumat úvěruschopnost žalovaného je nezbytné. 16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn.