12 C 209/2023-31 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel jeho právní předchůdce smlouvu, kterou ale, v rozporu se smlouvou, nesplatil žalovaný tak, jak bylo dohodnuto, a dosud dluží žalovanou částku, a to přes upomínání o zaplacení. Nárok žalobce je odůvodněn minimálně nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši skutečně poskytnuté jistiny, kterou žalovaný nevrátil. Žalobce tak požaduje, dle tvrzení obsažených v žalobě, částku [částka], která má představovat celkovou výši nároků žalobce po zohlednění případných plateb žalovaného.. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] dříve [právnická osoba], a žalovaná uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru dne [datum], prostředky komunikace na dálku pomocí zasláním verifikační platby, na jejímž základě se žalobkyně žalované zavázala poskytovat spotřebitelský revolvingový úvěr v dohodnutém finančním rámci. Žalovaná čerpala úvěr v konečné výši [částka], který měla vrátit nejpozději do [datum] (ze smlouvy o úvěru se všeobecnými smluvními podmínkami, standardních informací o úvěru a poskytovateli úvěru a z konečné faktury). Žalobkyně poskytla žalované postupně úvěrové částky až do výše [částka] a žalovaná poskytla platby postupně až do výše [částka] (z přehledu čerpání a splácení). Žalobkyně žalovanou vyzvala fakturou splatnou [datum] j úhradě částky [částka], a k úhradě téže dlužné částky před podáním žaloby (z předžalobní upomínky s podacím lístkem). Smlouvou o postoupení pohledávek původní věřitel a poskytovatel úvěru, [právnická osoba] dříve [právnická osoba], postoupil pohledávku z uvedené smlouvy za žalovanou na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s dodatkem a seznamem pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky). Před podáním žaloby byla žalovaná o úhradu upomínána (předžalobní upomínka s dokladem o podání poště). Podle ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě vzal soud za prokázané, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši [částka], neboť strany mezi sebou uzavíraly smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně plnila. Smlouvu však soud vyhodnotil jako neplatnou, protože žalobkyně netvrdila, ani neprokázala, že by zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, a svou neúčastí při jednání se zbavila možnosti být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. V tomto směru tedy neunesla břemeno tvrzení, ani důkazní (viz nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018). Jestliže věřitel plnil na základě neplatné smlouvy, má nárok na vrácení toho, o co se dlužník na jeho úkor obohatil. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, poskytla žalované částku [částka], a to postupně od uzavření smlouvy v roce 2016 až do roku 2022, přičemž žalobkyně ale vůbec netvrdila, ani neprokázala, jakou částku žalovaná čerpala – tuto skutečnost vzal soud za prokázanou z předloženého přehledu čerpání plateb; stejně tak, kolik žalovaná na dlužnou částku uhradila – tuto skutečnost žalobce v žalobě vůbec netvrdil, soud vycházel pouze z uvedeného přehledu čerpání a plateb. Z provedeného dokazování však plyne, že takto zjištěné skutkové závěry vůbec nekorespondují s tvrzením v žalobě, že nárok žalobkyně činí [částka]. Tím, že se po provedeném dokazování tvrzení v žalobě ukázala být nedostatečná, nedostála žalobkyně svým procesním povinnostem dle § 101 odst. 1 o.s.ř. a § 120 odst. 1 o.s.ř. a zároveň, tím že se nedostavila k ústnímu jednání, se zbavila možnosti být soudem poučena o potřebě doplnit tvrzení a označit důkazy. Soud tak nemohl věc posoudit a rozhodnout ani podle ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, protože z důvodu nedostatku tvrzení a důkazů se věc stala pro soud nepřezkoumatelná. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšné žalované v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení nevznikly, ani je nepožadovala.