12 C 223/2023-20 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou podanou k soudu dne [datum] se žalobce na žalované domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím – kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení a žádal, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci též náklady řízení. Uváděl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o půjčce, na základě níž obdržela žalovaná částku [částka], kterou však v rozporu se smluvními ujednáními v plné výši dosud nevrátila. Trvající pohledávka z této smlouvy za žalovanou byla na žalobce postoupena písemnou smlouvou, uzavřenou s původním věřitelem, ze dne [datum]; toto postoupení bylo žalované oznámeno. Přes předžalobní upomínku žalovaná dosud dluh neuhradila. 2. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané, že žalovaná sjednala s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) dne [datum] smlouvu o půjčce, podle níž při jejím podpisu převzala částku [částka] Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s půjčkou též souhrnný poplatek ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala částku v celkové výši [částka] splatit v 52 týdenních splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka připadala na den [datum]. Svým podpisem žalovaná potvrdila převzetí půjčky ve výši [částka] v hotovosti. Žalovaná však uhradila pouze [částka]. Nedílnou součástí této smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně smlouvy o půjčce. Právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli dne [datum], s účinností ke dni [datum], smlouvou o postoupení pohledávek, kterou byla uvedená pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Oznámení o postoupení pohledávky právního předchůdce žalobce ze dne [datum] bylo žalované zasláno dne [datum]. Před podáním žaloby žalobce žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky řádnou předžalobní upomínkou, avšak bezvýsledně. 3. S ohledem na okamžik vzniku předmětného závazku (uzavření smlouvy) soud v souladu s přechodným ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), posuzoval danou věc po právní stránce za použití dosavadních právních předpisů, zejména příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do [datum] (dále jen„ obč. zák.“), a dále dle ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (ustanovení § 23 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, čl. II bodu 2 zákona č. 43/2013 Sb.). Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle ustanovení § 39 odst. 1 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Podle § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Podle ustanovení § 56 odst. 2 obč. zák. ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění. 4. Soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena písemná smlouva o půjčce ve smyslu § 657 obč. zák. (která byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb.), na jejímž základě přenechal právní předchůdce žalobce žalované částku [částka] a žalované vznikla povinnost půjčené peněžní prostředky vrátit. Z obsahu smlouvy o půjčce je zřejmé, že„ souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či [anonymizováno]. [příjmení] v komentáři k [ustanovení pr. předpisu] II, 2. vydání, [obec a číslo], s. [číslo]). O tom, že se jednalo o úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, a to ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby (případně vymezení, že se například jedná za poplatek za zpracování, případně správu půjčky a podobně). Nejedná se proto o ujednání o ceně služeb, na které by nedopadal požadavek přiměřenosti a které by nepodléhalo soudnímu přezkumu ve smyslu shora citovaného § 56 odst. 2 obč. zák. Na základě uvedeného je proto nutné konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. V této souvislosti lze pak odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (dostupný z [webová adresa]), dle něhož při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok [částka], za poskytnutí jistiny [částka], která měla být vracena ve splátkách po dobu 52 týdnů. I pokud by celá jistina byla poskytnuta na dobu celých 52 týdnů, činila by výše úroku 66,4 % jistiny. Vzhledem k tomu, že jistina měla být splácena průběžně (peněžní prostředky nebyly v plné výši poskytnuty na 53 týdnů), procentní roční úrok byl daleko vyšší, což odráží ostatně i výše RPSN, která činila 199,4 %. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik [obec] národní banky veřejně dostupných na webových stránkách [obec] národní banky [webová adresa]) se pohybovaly v roce 2006 okolo 13 % až 15 % ročně. 5. Za shora popsané situace nelze než uzavřít, že sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako„ souhrnný poplatek“, byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než pětinásobku míry obvyklé v bankovním sektoru (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], publikované v časopise Soudní judikatura pod [číslo] či rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] dostupné z [webová adresa]). Ujednání o úrocích tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. (k neplatnosti kapitalizovaného úroku označeného jako poplatek za půjčení peněz lze odkázat též na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dostupný v Evidenci soudních rozhodnutí vrchních a krajských soudů na [webová adresa]). Vzhledem k tomu, že ujednání o souhrnném poplatku bylo absolutně neplatné, je třeba jako neplatné vyhodnotit i ujednání na ně navazující, včetně ujednání článku 5 smluvních podmínek, podle něhož měly být splátky započítány nejprve na souhrnný poplatek, neboť v této části nelze ujednání oddělit (§ 41 obč. zák.). V této souvislosti je potřeba podotknout, že ujednání o úrocích je pouze fakultativní součástí smlouvy o půjčce, jeho absence pro jeho absolutní neplatnost tak dle názoru soudu nemá na existenci a platnost smlouvy samotné vliv. I pokud by však bylo možné dospět k jinému závěru (tedy že bez sjednání předmětného úroku by právní předchůdce smlouvu o půjčce vůbec s žalovanou neuzavřel a že ujednání o souhrnném poplatku je neoddělitelné od zbývající části smlouvy) bylo by nutné konstatovat absolutní neplatnost celé smlouvy (srov. již shora zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]), což by na rozhodnutí zdejšího soudu ohledně žalované jistiny nemělo vliv. 6. Jelikož smlouvu účastníků shledal soud absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 3 odst. 1 a § 39 obč. zák., posoudil nárok žalobce podle zásad bezdůvodného obohacení. Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1), bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. V řízení pak bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku [částka]. Na straně žalované se tak jednalo o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Žalobce je k vydání