12 C 239/2023-18 — Okresní soud v Benešově

Žalobce se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel jeho právní předchůdce smlouvu o zápůjčce, kterou ale, v rozporu se smlouvou, nevrátil žalovaný tak, jak bylo dohodnuto, a dosud dluží žalovanou částku, a to přes upomínání o zaplacení. Z listinných důkazů předložených žalobcem a po jejich zhodnocení jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. vzal soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] czech s.r.o., [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) dne [datum] smlouvu o podnikatelské zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva o zápůjčce“), za použití prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] a SMS zpráv. Na základě Smlouvy o zápůjčce poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému dne [datum] zápůjčku ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce poskytnutou zápůjčku ve výši [částka] a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] nejpozději do [datum] Žalovaný však právnímu předchůdci na poskytnutou zápůjčku ani dohodnutý poplatek ničeho neuhradil. Celkovou pohledávku ve výši [částka] z titulu Smlouvy o zápůjčce pak právní předchůdce žalobce jakožto postupitel, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] postoupil ve prospěch žalobce jakožto postupníka. Přestože byl žalovaný vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobce k plnění, a to předžalobní upomínkou ze dne [datum], ničeho žalobci neuhradil, ani jinak věcně nereagoval. Při právním hodnocení soud vycházel, vzhledem k datu vzniku závazkového právního vztahu mezi účastníky, z ustanovení občanského zákoníku účinného od 1.1.2014, zákona č. 89/2012 Sb., a to především z ustanovení o zápůjčce, o postoupení pohledávky a o prodlení dlužníka. Podle § [číslo] při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při posouzení postoupení pohledávky vycházel soud z § [číslo] a násl. Konečně podle § 1968 věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970, podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V daném případě bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobce se žalovaným jako dlužníkem platně sjednal smlouvu o zápůjčce prostředky komunikace na dálku, právní předchůdce žalobce jako věřitel splnil podmínky vyplývající z těchto smluv, neboť poskytl žalovanému zápůjčku ve sjednané výši. Žalovaný však podmínky sjednané ve smlouvě neplnil – nevrátil půjčenou částku do dohodnutého termínu, na upomínky žalobce nereagoval úhradami vzniklého dluhu; s úhradou se tak ocitl v prodlení, a to ode dne následujícího po dni, který byl účastníky dohodnut jako datum, do něhož měla být zápůjčka vrácena. Žalobce pak prokázal obsahem smlouvy o postoupení pohledávek, že na něj přešla pohledávka za žalovaným, a je tak aktivně legitimován. Za této situace s ohledem na shora citovaná ustanovení občanského zákoníku, smluvní ujednání a podmínky sjednané mezi účastníky, vznikl žalobci nárok na zaplacení žalovaných částek (nevrácené jistiny a nezaplaceného poplatku za poskytnutí půjčky), a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši, které také soud přiznal tak, jak byly žalobcem požadovány. Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vycházel soud z ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a o.s.ř. a právo na tuto náhradu přiznal žalobci, který byl ve sporu plně úspěšný. Náklady řízení žalobce ve výši [částka] představuje v tomto případě zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], a náklady právního zastoupení [částka]. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl.č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 01. 07. 2014. Podle části páté, § 14b činí v této věci odměna [částka] za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po [datum], a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do [částka] a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 1. do [částka] předmětu řízení jde o [částka]). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x [částka] – [částka] za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle § 14b odst. 5 písm. a), tedy 3x [částka] – [částka], a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21% dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tedy [částka]. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.