12 C 248/2023-17 — Okresní soud v Benešově

Žalobou podanou k soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 038 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný cestoval dne [datum] a dne [datum] dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozované právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizováno] podnik [územní celek], a.s., [IČO]). Při provedených přepravních kontrolách se neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné, proto byl na místě vyzván k zaplacení přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč (tj. smluvní pokuty). Pohledávka (jízdné 19 Kč a smluvní pokuta) se stala splatnou vždy v den provedení přepravní kontroly. Na výzvu k úhradě dlužných částek žalovaný nereagoval. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a žalobce v návrhu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), soud dle téhož ustanovení vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s takovým postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož se žalovaný k výzvě soudu nevyjádřil, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. Soud ve věci vycházel z obsahu listinných důkazů, předložených žalobcem, ze kterých zjistil následující skutkový stav: Ze zápisů o provedené přepravní kontrole ze dne [datum] a ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalovaný cestoval hromadným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní, v tyto dny, a při kontrole pověřenou osobou se neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil uloženou přirážku ve výši 1 500 Kč, byl povinen částku zaplatit následně v doplatkové pokladně žalobce, což neučinil. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou, žalovaný však na svůj dluh ničeho neuhradil. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně, [anonymizováno] podnik [územní celek], a.s., [IČO], pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Podle § 2550 o.z. se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 3 odst. 2 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu je přepravní smlouva uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla nebo vstoupí do označeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem. Podle §18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Z § 18a odst. 3 téhož zákona plyne, že výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], [číslo] Sb. má přirážka k jízdnému charakter smluvní pokuty. Postoupení pohledávek soud posoudil podle § a násl. 1879 o. z. V daném případě soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] i dne [datum] konkludentně uzavřena smlouva o přepravě, a to tím, že žalovaný tohoto dne nastoupil do prostředku hromadné dopravy provozovaného žalobcem. Žalovaný však porušil přepravní podmínky, jelikož se při přepravní kontrole na výzvu pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Vzhledem k tomu, že tuto částku neuhradil na místě ani v doplatkové pokladně, představuje ve všech případech částka 1 519 Kč (1x jízdné 19 Kč, 1x přirážka 1 500 Kč – smluvní pokuta) dluh žalovaného vůči žalobci a soud proto žalobě v celém rozsahu, tedy ohledně částky 3 038 Kč se zákonnými úroky z prodlení, vyhověl. Příslušenství představuje úrok z prodlení v zákonné výši, neboť žalovaný je s úhradou svého dluhu žalobkyni vždy ode dne následujícího po jízdě bez platného dokladu v prodlení. Žalovaný je povinen plnit žalobkyni - aktivní legitimace žalobkyně je v tomto případě založena smlouvou o postoupení pohledávek. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že jejich náhradu přiznal procesně plně úspěšné žalobkyni a uložil žalované uhradit žalobkyni částku 1 300 Kč. Tato částka sestává ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, a dále z odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a žaloba) ve spojení s § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přičemž odměna za jeden úkon činí částku 200 Kč. K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za tyto 3 úkony ve výši 100 Kč za každý úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn podle § 157 odst. 4 o.s.ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.