12 C 370/2022-82 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ Provident“) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] na základě které žalovaný obdržel bezhotovostní zápůjčku ve výši [částka], tu se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka] ve 24 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkovou částku [částka]. Dne [datum] byla mezi [právnická osoba] a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla postoupena žalobkyni mj. předmětná pohledávka za žalovaným. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] vycházela z informací získaných z příslušných registrů včetně insolvenčního rejstříku a informací získaných od žalovaného, které následně analyzovala. Dne [datum] žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Žalobkyně se z ústního jednání omluvila. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy [číslo] se smluvními podmínkami bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný se ji zavázal splatit ve 24 měsíčních splátkách po [částka]. Z dokumentu„ výpočet smluvní pokuty“ vyplynulo, že žalovaný na předmětný dluh uhradil celkem částku [částka]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem postoupených smluv bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným žalobkyni. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu s poštovním podacím archem a předžalobní výzvy s dokladem o odeslání vyplývá, že žalobkyně dopisy ze dnů [datum] a [datum] vyzývala žalovaného ke splacení dluhu před podáním žaloby. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 a následujících o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce [číslo] uzavřená dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr (zápůjčku) splatit. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná konkrétní tvrzení ohledně toho, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, pouze povrchně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována jeho lustrací v příslušných rejstřících a na základě informací jí poskytnutých žalovaným v průběhu poskytování úvěru. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ve smyslu shora uvedených ustanovení absolutně neplatnou dle § 588 o. z. pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka]. Jelikož žalovaný na tuto částku uhradil celkem [částka], je nezbytné konstatovat, že bezdůvodné obohacení na straně žalovaného v tomto případě není dáno, protože celou poskytnutou částku již žalobkyni vrátil. Z těchto důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.