12 C 91/2023-19 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně podala dne [datum] k soudu žalobu, kterou se domáhá po žalovaném zaplacení 29 694 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o zápůjčce částku 17 500 Kč, které žalovanému tentýž den zaslala na účet a které se žalovaný zavázal vrátit společně i s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 404 Kč do [datum]. Žalovaný však, přes upomínky, dosud nevrátil žalobkyni ničeho. 2. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, na svoji obranu netvrdil žádné rozhodné skutečnosti a nenavrhl provedení žádných důkazů. 3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: Dne [datum] žalovaný s žalobkyní (prostřednictvím její webové stránky) podepsali listinu s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 17 500 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou peněžní částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 404 Kč nejpozději do [datum]. Nedílnou součástí smlouvy o zápůjčce byly dle jejího článku II bodu 2.1 i obchodní podmínky žalobce včetně sazebníku (ze smlouvy o zápůjčce). Podle článku 2.4 smlouvy všeobecných obchodních podmínek si strany pro případ prodlení žalované se splácením úvěru sjednaly povinnost žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonné úroky z prodlení a účelně vynaložené náklady, které vznikly žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného na zaslání písemné upomínky částkou 500 Kč ze všeobecných obchodních podmínek). Žalobkyně dne [datum] převedla peněžní prostředky ve výši 17 500 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet] (z výpisu z účtu). Žalobkyně žalovanému zaslala upomínky k plnění za účelem smírného vyřešení věci (z upomínek). Dále žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní upomínku (z předžalobní upomínky a podacího lístku). Žalovaný dosud žalobkyni ničeho nevrátil. 4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný podepsal s žalobkyní dne [datum] listinu s názvem smlouva o zápůjčce, na jejímž základě mu byl na jeho účet dne [datum] zaslán předmět zápůjčky, částka 17 500 Kč. Tato listina obsahovala ujednání, podle nichž byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti se zápůjčkou též poplatek 5 404 Kč, celkem byl tak povinen zaplatit 22 904 Kč. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni ani přes zaslané upomínky nic neuhradil, resp. ze spisu nevyplynulo, že by žalovaný hradil více, než tvrdí žalobkyně. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobkyně zabývala zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného, v žalobě toto sice tvrdila, ale z nabídnutých důkazů (které soud všechny provedl) žádné zjištění ke zkoumání úvěruschopnosti nevyplývá. 5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 o. z. pak lze při peněžité půjčce ujednat úroky. 6. Podle § 1968 o. z. věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelskému úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). 12. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce podepsaná mezi žalobkyní a žalovanou dne [datum], je neplatná, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalované zápůjčku včetně poplatku splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované zkoumala, na výzvu soudu. Dále mohla žalobkyně vycházet pouze z prohlášení žalované, že posoudila svou majetkovou situaci a že je schopna splácet zápůjčku. Žalobkyně se k ústnímu jednání nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila svého práva obdržet od soudu náležité poučení dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v jakém směru má doplnit důkazy ke svému tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti. 16. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti, byla absolutní neplatnost smlouvy. [příjmení] jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. 27 Co 81/2019-75, dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti. 17. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud v podrobnostech uvádí, že způsob zkoumání úvěruschopnosti, který provedla žalobkyně v daném případě, je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti (tj. podklady apod.) z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není