4 C 272/2023-41 — Okresní soud v Benešově

Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalovanému o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu dluhu za přepravu. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný se dne [datum] na lince hromadné dopravy provozované žalobkyní neprokázal přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem a naplnil podmínky pro to, aby na něm žalobkyně požadovala úhradu žalované částky (jízdné a přirážka k jízdnému). Na zaslanou výzvu k úhradě dlužné částky žalovaný nereagoval. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), a zjistil následující skutkový stav: Ze záznamu o provedené přepravní kontrole [číslo] vzal za prokázané, že žalovaný, který se prokázal občanským průkazem [číslo] na jméno [osobní údaje žalovaného], se na výzvu pověřené osoby dopravce dne [datum] v [údaj o čase] hodin, linka/č. vozu [číslo], neprokázal platným jízdním dokladem. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], vzal za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužného jízdného ve výši [částka] a přirážky ve výši [částka]. Dále byl proveden důkaz smluvními přepravními podmínkami. Při právním posouzení věci soud vycházel z ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen OZ), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle ustanovení § 2551 téhož zákona podrobnější úpravu osobní přepravy pak stanoví přepravní řády. V daném případě je tímto předpisem vyhláška Ministerstva dopravy a spojů ČR č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, která podrobně upravuje vztahy, které vznikají při přepravě osob ve veřejné drážní osobní dopravě a veřejné silniční osobní dopravě mezi provozovatelem přepravy (dále jen dopravce) a jejími účastníky, kromě cenových vztahů, které upravují tarify. Podle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V daném případě soud uzavřel, že mezi žalobcem a žalovaným byla ve shora uvedeném případě konkludentně uzavřena smlouva o přepravě, a to tím, že žalovaný nastoupil do prostředku veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobkyní. Žalovaný však porušil přepravní podmínky, když se při provedené přepravní kontrole na výzvu neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil na místě jízdné a přirážku k jízdnému ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že tuto částku neuhradil na místě ani tak neučinil později, soud žalobě vyhověl. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že je přiznal žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalobkyně představuje zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a paušální náhrada za dva úkony po [částka], celkem [částka], podle § 151 odst. 3 o.s.ř., § 2 vyhl.č. 254/2015 Sb. Celkem je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.