4 C 277/2023-62 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala toho, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku 6 635,49 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o úvěru [číslo] neboť žalovaná byla v prodlení s úhradou dluhu i po [datum] (smluvní pokutě za období prodlení do [datum] bylo vyhověno rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 8. 6. 2021, č. j. [číslo jednací]). Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k ústním jednáním se bez omluvy nedostavila. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum] žalobkyně a žalovaná uzavřely mezi sebou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit společně s úrokem ve výši 102,67 % p.a. ve 18 měsíčních splátkách po 2 217 Kč. Zdejší soud rozsudkem pro zmeškání ze dne 8. 6. 2021, č. j. [číslo jednací], uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 332,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 18 332,09 Kč ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, pohledávku ve výši 3 364,51 Kč, úrok ve výši 35% ročně z částky 18 945,05 Kč od [datum] do [datum], úrok ve výši 35% ročně z částky 18 332,09 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 47 887 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaná byla v době uzavírání smlouvy o úvěru zaměstnána u společnosti [nemocnice] a [právnická osoba], [IČO], a to na dobu neurčitou, přičemž měla čistý měsíční příjem za prosinec [rok] ve výši 14 842 Kč a za leden 2020 ve výši 15 199 Kč Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně přezkoumala, když není zejména zřejmé, zda a jak žalobkyně ověřovala výdaje žalované. Soud se zabýval zkoumáním úvěruschopnosti žalované žalobkyní, neboť smluvní pokuta nemůže existovat sama o sobě, tedy vždy je navázána na závazek hlavní – v tomto případě na předmětný úvěr vzniklý na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž zkoumat úvěruschopnost žalované je nezbytné. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalované, mají požadovaná smluvní pokuta a příslušenství oporu v absolutně neplatné smlouvě, a proto soud nárok uplatněný žalobkyní zamítl v plném rozsahu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.