4 C 284/2023-37 — Okresní soud v Benešově

Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým bude žalovaná uznána povinnou zaplatit jí částku 7 634,97 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smluv o zápůjčce [číslo] které žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]), neboť žalovaná na tyto zápůjčky neuhradila smluvené částky v plné výši. Žalovaná se k žalobě vyjádřila u ústního jednání, když uvedla, že si sice od [anonymizováno] peněžní prostředky půjčovala, avšak má za to, že má vše splacené, a pro případ, že ne, vznesla námitku promlčení. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaná dodala, že se jí při poskytování půjček nikdo„ na nic moc neptal“. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Dne [datum], [datum] a [datum] právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], a žalovaná uzavřely mezi sebou smlouvy o zápůjčkách [číslo] na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčky pokaždé ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem 14 815 Kč v 60 týdenních splátkách po 581 Kč, resp. s poplatkem 16 721 Kč v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, resp. s poplatkem 14 816 Kč v 60 týdenních splátkách po 581 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly postoupeny předmětné pohledávky za žalovanou žalobkyni. Právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k uhrazení celkové dlužné částky. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2390 o. z. se smlouvou o zápůjčce zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouvy o zápůjčkách [číslo] jsou absolutně neplatné, neboť při jejich uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované dané zápůjčky splatit. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením každé příslušné smlouvy o zápůjčce schopnost žalované zápůjčku splácet, a to zaznamenáním informací získaných od žalované do její zákaznické karty a ověřením těchto informací příslušnými doklady. Příslušné doklady však žalobkyně k žalobě nepřiložila, a ani z ostatních nabídnutých a soudem provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, úvěruschopnost žalované dostatečně prověřovala, především že by jakkoli ověřila tvrzené výdaje žalované, když ani z dokladů zaškrtnutých v kartě zákazníka by výdaje žalované ověřit nemohla. Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětné smlouvy o zápůjčkách absolutně neplatnými podle § 588 o. z. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalované, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované celkem částku ve výši 60 000 Kč, na kterou žalovaná dosud uhradila částku 95 655 Kč. Z uvedeného vyplývá, že k bezdůvodnému obohacení na straně žalované nedošlo, a proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.