5 C 12/2023-25 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 420,56 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 018 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 2 420,97 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 8 445,23 Kč od [datum] do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále také jako právní předchůdkyně žalobkyně) dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Na základě této smlouvy mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v den uzavření smlouvy částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě o zápůjčce zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč (součet kapitalizovaných úroků, odměny za zpracování zápůjčky a poplatku službu komfortního a flexibilního splácení) v 52 týdenních splátkách po 364 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaného právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila na jistině 8 445,23 Kč a na dlužném poplatku 5 975,33 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil 4 317 Kč. Žalovaná pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. 2. Dále žalobkyně uvedla, že co se týká úvěruschopnosti žalovaného, byla zkoumána tak, že právní předchůdkyně požadovala od žalovaného informace o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech, které zachytila do zákaznické karty, přičemž údaje ověřila předloženými dokumenty. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. 4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] smlouvu s žalovaným. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s poplatkem v částce 8 917 Kč v 52 týdenních splátkách po 364 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru upravující právo společnosti požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky při nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky (bod 6.8 smluvních podmínek). Žalovaný uhradil právní předchůdkyně žalobkyně celkem částku 4 317 Kč (tabulka umoření). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu se seznamem postoupených pohledávek) což bylo žalovanému oznámeno (dopis ze dne [datum]). Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou k úhradě celkového dluhu včetně příslušenství (dopis ze dne [datum]). 5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud provedl důkaz zákaznickou kartou, ze které zjistil, že žalovaný prohlásil, že pracuje jako dělník u společnosti [právnická osoba], s čistým příjmem 16 731 Kč, jako další čistý příjem domácnosti uvedl částku 9 980 Kč a jeho výdaje představují částku 7 000 Kč. Při jednání doložila žalobkyně dvě pracovní smlouvy, k nim náležející dva mzdové výměry a dohodu o pracovní činnosti žalovaného. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný byl od stejného data zaměstnán jako dělník ve výrobě skla u společnosti [právnická osoba] a ze mzdového výměru z téhož dne, že jeho základní hodinová mzda při úvazku 37,5 hodiny týdně činí 94 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že od [datum] byl žalovaný zaměstnán jako pracovník ve výrobě u společnosti [právnická osoba] a ze mzdového výměru z téhož dne lze zjistit, že jeho měsíční základní mzda činila 14.600 Kč. Z dohody o pracovní činnosti ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl v období od [datum] do [datum] zaměstnán u [právnická osoba] s výkonem práce v rozsahu ½ pracovní doby a odměnou 94 Kč za každou odpracovanou hodinu. Z pokynů k dočasnému výkonu práce u uživatele (ze dne [datum] a [datum]) shodně vyplývá, že mzda žalovaného činí 15.300 Kč + příplatky ze zákona. Dále žalobkyně předložila nájemní smlouvu ze dne [datum], ze které soud zjistil, že žalovaný se na nájem bytu zavázal hradit 10 000 Kč měsíčně a z dohody o uznání závazku soud zjistil, že žalovaný v postavení dlužníka uznal, že věřiteli dluží ke dni [datum] částku 20 000 Kč jakožto dluh z nájemného. 6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 10 000 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též poplatky za vymezené a specifikované služby, celkem tak měl žalovaný uhradit 18 917 Kč. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku 4 317 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným byla dne [datum] postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil. 7. Při právním posouzení věci v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru soud vycházel z ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Podle ustanovení § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pot