5 C 122/2023-17 — Okresní soud v Benešově

1. Dne [datum] podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu proti žalované o zaplacení částky 32 616 Kč s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut hotovostní úvěr v celkové výši 12 000 Kč, a to za úplatu, úrok a dále za administrativní poplatek ve výši 360 Kč, který byl splatný jednorázově při výplatě úvěru. Celkové náklady spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 7 860 Kč (úrok ve výši 20 % z jistiny – 2 400 Kč, úplata 5 100 Kč, administrativní poplatek 360 Kč). Měsíční náklady spotřebitelského úvěru byly sjednány v souladu s počtem splátek ve výši 577 Kč. Žalovaná se tak zavázala uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 19 500 Kč, po odečtení administrativního poplatku, v 13 pravidelných rovnoměrných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč. První splátka byla splatná 10. den po uzavření smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky. Žalovaná převzala sjednanou jistinu v hotovosti při podpisu smlouvy. Před podáním žaloby uhradila žalovaná administrativní poplatek ve výši 360 Kč a dále částku v celkové výši 3 040 Kč. Ke dni [datum] se dostala žalovaná do prodlení, když neuhradila řádně a včas 3. splátku. Za prodlení byla žalované v souladu se smlouvou uložena smluvní pokuta v celkové výši 79 626 Kč s tím, že žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze v částce 16 156 Kč. Na předžalobní upomínku zaslanou dne [datum] žalovaná nereagovala. 2. Žalovaná u ústního jednání sdělila, že smlouvu o úvěru s žalobkyní uzavřela. V době, kdy si brala úvěr, byla na mateřské dovolené s druhým dítětem, brala si v té době i jiné půjčky a neměla finanční prostředky k jejich vrácení. Při sjednávání smlouvy o úvěru nezjišťovala žalobkyně žádným způsobem osobní či majetkové poměry žalované. Žalovaná požádala o možnost hradit dluh ve splátkách. 3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru [číslo] vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit při podpisu smlouvy administrativní poplatek ve výši 360 Kč a celkové náklady na úvěr ve výši 7 860 Kč. Úvěr byl splatný v 13 měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč. První splátka byla splatná 10. den po uzavření smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná 30. den od splatnosti předchozí splátky. Jistinu žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zaplatila i administrativní poplatek ve výši 360 Kč. Z přehledu splátek je zřejmé, že žalovaná neuhradila 3. splátku a je se splácením úvěru v prodlení a že žalovaná uhradila na jistinu celkem 3 040 Kč. Předžalobní upomínka ze dne [datum] byla žalované odeslána dle podacího archu dne [datum]. Z tvrzení žalované, které nebylo žalobkyní nijak vyvráceno, soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru nezjišťovala osobní a majetkové poměry žalované. 4. Na základě skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, žalovaná žalobkyni uhradila 360 Kč jako administrativní poplatek a 3 040 Kč ve dvou splátkách. Žalobkyně nijak nezjišťovala, zda je žalovaná schopna úvěr splácet. 5. Při právním posouzení vycházel soud z ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen„ ObchZ“), kde je stanoveno, že částí třetí obchodního zákoníku se řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy vyplývající mimo jiné ze smlouvy o běžném účtu a o úvěru. Smlouva o úvěru je pak upravena v ustanoveních § 497 a násl. ObchZ. Dle § 497 ObchZ se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 504 ObchZ je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán. 7. Podle § 369 odst. 1 ObchZ, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku anebo jeho části, je povinen z nezaplacené částky platit úroky určené ve smlouvě, a z nařízení vlády č. 142/1994 Sb., stanovící výši zákonných úroků z prodlení. 8. Soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), účinného ke dni uzavření smlouvy o úvěru. 9. Podle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Vzhledem k výše uvedenému soud postupoval rovněž podle § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný ke dni podpisu smlouvy o úvěru (dále jen„ OZ“), dle jehož odst. 1 kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 12. Podle § 457 OZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 1. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru [číslo] uzavřená dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná, neboť se žalobkyně v rozporu s ustanovením § 9 zákona o spotřebitelském úvěru nezabývala otázkou schopnosti žalované daný úvěr řádně splatit, kdy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě neuvádí žádná skutková tvrzení, ani neoznačuje žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o. s. ř., tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele v souladu se zákonem. Porušení uvedených povinností má za následek absolutní neplatnost takto protiprávně sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz § 39 OZ ve spojení s § 40a OZ). 13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru částku 12 000 Kč. Jelikož žalovaná na tuto částku žalobkyni uhradila 3 600 Kč, má povinnost vydat žalobkyni zbývající částku 8 600 Kč jako bezdůvodné obohacení. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z uvedené částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož žalobkyně ani netvrdila, z jakého důvodu požaduje úrok právě od [datum]. Pokud by se snad mělo jednat o datum, ke kterému byl zůstatek úvěru zesplatněn (jak plyne z textu předžalobní výzvy), pak žalobkyně neprokázala, že by žalovanou k plnění dluhu zesplatňující výzvou vyzvala, přičemž předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, smluvní pokuty, úroků a úroků z prodlení soud žalobu zamítl, neboť mají oporu v neplatné smlouvě. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť byť byla ve věci převážně úspěšná, náhradu nákladů řízení nepožadovala. 15. Výrok IV. je odůvodněn ustanovením § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků vzhledem ke skutečnosti, že ve věci nebyl vydán (elektronický) platební rozkaz. Žalobkyně na soudní poplatek zaplatila 1 305 Kč, dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků je poplatková povinnost 1 631 Kč, a proto soud rozhodl, že má doplatit 432 Kč.