5 C 160/2023-17 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 20 989,25 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. V odůvodnění žaloby uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, tento úvěr se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem v pravidelných 12 měsíčních splátkách po 2 696 Kč. Žalovaný řádně na dluh žalobkyni neuhradil ničeho, a proto žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalovaný provedl během insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. [insolvenční spisová značka] platby v celkové výši 1.510,75 Kč, které žalobkyně započetla na částečnou úhradu jistiny. Dle insolvenčního rejstříku bylo dne [datum] vydáno usnesení o zrušení schváleného oddlužení a zastavení řízení č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum]. Žalobkyně požadovala uhradit dlužnou jistinu ve výši 13 489,25 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 059 Kč a se zákonným úrokem z prodlení, dále smluvní pokutu ve výši 7 500 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 450 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Z ústního jednání soudu konaného dne [datum] se žalobkyně omluvila. 2. Žalovaný při ústním jednání soudu konaném dne [datum] učinil nesporným převzetí částky 15 000 Kč od žalobkyně a její splacení částkou 1.510,75 Kč v rámci insolvenčního řízení. Dále žalovaný uvedl, že žalobkyně nijak nezkoumala jeho příjmy ani výdaje. 3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru, ze smluvních podmínek, z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z přehledu splátek a z dokladu o vyplacení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s ročním úrokem ve výši 173,26 % v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 2 696 Kč (celkově se žalovaný zavázal splatit částku 32 352 Kč). Ze zprávy NRKI bylo prokázáno, že žalovaný měl ke dni [datum] úvěry v celkové částce 927 668 Kč a celkové měsíční splátky ve výši 38 169 Kč. Z lustrace v centrální evidenci exekucí bylo zjištěno, že proti žalovanému ke dni [datum] nebyla vedena žádná exekuce. Z výpisu z insolvenčního rejstříku vyplývá, že proti žalovanému nebylo ke dni [datum] vedeno insolvenční řízení. Z dokladu o příjmu za květen 2017 bylo prokázáno, že žalovaný pracoval u [právnická osoba] v centrálním skladu s měsíčním příjmem ve výši 13 419 Kč. Z oznámení o zesplatnění úvěru a z upomínek I. – III. vyplývá, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, neboť se dostal do prodlení s úhradou hned první splátky, načež žalobkyně přistoupila ke dni [datum] k zesplatnění dluhu. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání bylo prokázáno, že před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dluhu. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 13. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně vycházela pouze z jedné výplatní pásky, neměla ucelené údaje o příjmech žalovaného a nijak nezjišťovala výdaje žalovaného. Žalovaný měl v době uzavření úvěrové smlouvy již značné závazky, o čemž žalobkyně věděla. Žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného, neměla dostatek informací a ty, které měla, rozhodně neosvědčovaly schopnost žalovaného daný úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl ji soud poskytnout poučení podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tedy v jakém směru má případně doplnit svá skutková tvrzení a navrhnout důkazy k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu se zákonem. 16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavře