5 C 2/2023-25 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky [částka], z čehož [částka] je jistina, náklady spojené s uplatněním pohledávky činí [částka], smluvní pokuta byla vyčíslena na [částka] (jak žalobkyně po výzvě soudu upřesnila svým podáním ze dne [datum]). Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum]. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byl i sazebník a smluvní podmínky. Na základě této smlouvy žalobkyně žalované poskytla v den uzavření smlouvy částku [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatky - za službu„ [anonymizována dvě slova]“ ve výši [částka], za službu„ [anonymizováno]“ ve výši [částka] a za informační SMS servis [částka]. Žalovaná na úvěr celkem zaplatila [částka]; z toho [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum]. Dále žalobkyně požadovala [částka] jakožto účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky (zasílání SMS a emailů). 2. Dále žalobkyně uvedla, že co se týká úvěruschopnosti žalované, nejprve zjistila informace u žalované. Dále si žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního, rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr [příjmení]), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru„ sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Úvěr byl poskytnut v souladu se schváleným kreditním rámcem, který odpovídá disponibilnímu příjmu domácnosti. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila. 4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala splatit do dne [datum] (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze všeobecných smluvních podmínek, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, ze sazebníku, z kopie OP, z autorizace ověření totožnosti a z údajů o poskytovateli úvěru). Žalobkyně úvěr ve výši [částka] žalované poskytla dne [datum], a to prostřednictvím převodu na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] (z přehledu bankovních transakcí). Žalovaná požádala o odklad splatnosti úvěru o 30 dní, splatnost nastala [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní upomínkou ze dne [datum] k úhradě dluhu (z předžalobní výzvy včetně dokladu o odeslání). Žalované splatila na úvěr celkem [částka] (tvrzení žalobkyně). 5. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně doložila pouze výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], ze kterého vyplývá, že žalovaná žije v domácnosti sama, má pravidelný měsíční příjem [částka] (dle žalované), resp. [částka] (dle žalobkyně, která si nechala žalovanou doložit příjmy prostřednictvím bankovního výpisu – dle dokumentu s názvem identifikované příjmy) a minimální měsíční výdaje ve výši [částka]. Rezervu pro výdaje žalobkyně stanovila na [částka] a dospěla k disponibilnímu příjmu žalované ve výši [částka]. Úvěruschopnost žalované nebyla jinak zkoumána. 6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná podepsala s žalobkyní dne [datum] pomocí elektronických prostředků listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, podle níž jí žalobkyně poskytla převodem na její účet celkem částku [částka] Tyto listiny obsahovaly ujednání, podle nichž byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s úvěrem též poplatky. Do dnešního dne žalovaná uhradila celkem [částka]. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované a předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti, již však nedoložila, jakým způsobem si informace poskytnuté žalovanou ověřovala. 7. Při právním posouzení věci v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru soud vycházel z ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Podle ustanovení § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 12. Vzhledem k výš