5 C 212/2023-22 — Okresní soud v Benešově

1. Předmětem tohoto řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 739 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované částku 4 000 Kč jakožto nesplacenou jistinu, částku 1 240 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru, částku 194 Kč jako poplatek za služby, částku 945 Kč jako účelně vynaložené náklady a částku 360 Kč jakožto smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za prvních 90 dní prodlení. Co se týká zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že zjišťovala o žalované její celkové poměry a dále zkoumala, zda se žalované nenachází v některých registrech. 2. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná podepsala s žalobkyní dne [datum] pomocí elektronických prostředků listinu s názvem smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, podle níž jí žalobkyně poskytla převodem na její účet celkem částku 5 000 Kč Smlouva obsahovala ujednání, podle nichž byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s úvěrem též poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 550 Kč a poplatky ve výši 194 Kč měsíčně. Úvěr byl splatný dnem [datum], žalovaná na úvěr ničeho neuhradila a dostala se tak do prodlení ode dne [datum]. Před podáním žaloby žalobkyně žalované zaslala výzvu k zaplacení. Žalobkyně ke zkoumání úvěruschopnosti žalované měla pouze informace od samotné žalované a informace z dostupných rejstříků. 3. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba] pak vyplývá, že žalovaná žije v domácnosti se třemi dalšími osobami, má pravidelný měsíční příjem 16 972 Kč, který si žalobkyně dle ní doloženým a vytvořeným dokumentem ověřila na základě doložených výpisů z účtu, a měsíční výdaje na půjčky činí 8 150 Kč, na bydlení 2 000 Kč, další výdaje pak jsou 1 000 Kč. Dále žalobkyně uvádí vypočítané minimální výdaje 5 295 Kč a dospěla tak k disponibilnímu příjmu žalované ve výši 7 600 Kč. Výdaje žalované nebyly nijak zkoumány. 4. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 5. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2. téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Podle ust. § 101 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „ o. s. ř.“) k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas a nepožádá z důležitého důvodu o odročení jednání, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. 10. Soud shledal předmětnou smlouvu podle ust. § 588 o. z. ve spojení s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně měla k dispozici pouze údaje, které při sjednávání úvěru uvedla samotná žalovaná. Žalobkyně si ověřila pouze příjem žalované, ale nijak si neověřovala její výdaje ani jiné celkové majetkové či rodinné poměry. Tvrzené lustrace žalované v registrech, žalobkyně nijak nedoložila. Jelikož však bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla částku 4 000 Kč, soud tuto částku přiznal žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení v souladu s § 2 991 o. z. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 128,16 Kč, přičemž tato částka představuje 18,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,36 % a úspěchu žalované v rozsahu 40,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 739 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč.