5 C 240/2023-19 — Okresní soud v Benešově

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 101 750,4 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 619,9 Kč a kapitalizovaným úrokem ve výši 4 889,97 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 48 975,2 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem 23,19 % ročně z částky 48 975,2 Kč od [datum] do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] (dále také jako právní předchůdkyně žalobkyně) dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Na základě této smlouvy mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v den uzavření smlouvy částku 50 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr vrátit spolu s částkou ve výši 62 824 Kč (z toho 48 205 Kč je úrok, 1 500 Kč je částka za zpracování zápůjčky a 10 410 Kč částka za službu komfortního a flexibilního splácení) v 21 měsíčních splátkách po 5 373 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, celkem na svůj dluh uhradil pouze 6 873 Kč. Žalovaná pohledávka byla smlouvou ze dne [datum] postoupena na žalobkyni s účinnosti ke dni [datum], postoupení bylo žalovanému oznámeno. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak ten ničeho neuhradil. 2. Dále žalobkyně uvedla, že co se týká úvěruschopnosti žalovaného, byla zkoumána tak, že právní předchůdkyně požadovala od žalovaného informace o majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrech, které zachytila do zákaznické karty, přičemž údaje ověřila předloženými dokumenty. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že poskytl pravdivé a úplné údaje. 3. Žalovaný na jednání konaném dne [datum] na svou obranu uvedl, že v době, kdy uzavíral v této věci projednávanou úvěrovou smlouvu, byla jeho přítelkyně těhotná a neměl na živobytí. Svoje osobní a majetkové poměry zprostředkovateli úvěru sdělil, a když do zákaznické karty uvedl, že ostatní příjmy domácnosti činí 50 000 Kč, myslel tím příjmy svých rodičů, se kterými v té době žil. Myslí, že zprostředkovateli úvěru ukazoval výpis ze svého účtu. Žalovaný požádal o splácení dluhu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, jelikož má pouze příjem z občasných brigád ve výši okolo 10 000 Kč měsíčně, bydlí v [obec] a hradí měsíční výživné ve výši 1 500 Kč. 4. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř., a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru s žalovaným. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s poplatkem v částce 60 115 Kč a doplňkovým volitelným pojištěním ve výši 2 709 Kč, tj. celkem částku 112 824 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 5 373 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru upravující právo společnosti požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky při nedoplatku v souhrnné výši trojnásobku první měsíční splátky (bod 6.8 smluvních podmínek). Žalovaný uhradil právní předchůdkyně žalobkyně celkem částku 6 873 Kč (tabulka umoření, tvrzení žalobkyně). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu se seznamem postoupených pohledávek) což bylo žalovanému oznámeno (dopis ze dne [datum] spolu s podacím lístkem). Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní upomínkou k úhradě celkového dluhu včetně příslušenství (dopis ze dne [datum] včetně podacího lístku). 5. Za účelem zjištění, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud provedl důkaz zákaznickou kartou, ze které zjistil, že žalovaný prohlásil, že žije s rodiči, pracuje na plný úvazek jako zedník u zaměstnavatele [právnická osoba] s čistým příjmem 15 501 Kč a pracovní smlouvou na dobu neurčitou, jeho celkové měsíční výdaje jsou ve výši 1 500 Kč a celkové příjmy domácnosti 65 501 Kč. K žádosti doložil svou pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky za období [číslo] a [číslo]. 6. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému 50 000 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen zaplatit v souvislosti s úvěrem též poplatky za vymezené a specifikované služby, celkem tak měl žalovaný uhradit 112 824 Kč. Do dnešního dne žalovaný žalobkyni uhradil částku 6 873 Kč. Předmětná pohledávka právní předchůdkyně za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalovanému oznámila. Ani žalobkyni přes výzvu k plnění žalovaný již ničeho neuhradil. Právní předchůdkyni žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z informací uvedených žalovaným v zákaznické kartě, k níž měl žalovaný doložit i pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky, což však žalobkyně nedoložila. 7. Při právním posouzení věci v případě smlouvy o spotřebitelském úvěru soud vycházel z ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“). Podle ustanovení § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. K otázce zkoumání úvěruschopnosti dále soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], (PR [číslo] s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb